DIAmáma Veronika: Hokejové soustředění bylo krokem do neznáma

Jsme sportovní rodina a nebudu lhát, také mě při záchytu napadlo, jak spolu sport a diabetes budou fungovat. Ale klasické rekreační sportování a hodinový hokejový trénink zvládáme, dá se říct, bez větších problémů. Co ale s Filípkem a jeho cukrovkou udělá hokejové soustředění?

Většina z vás asi bude vědět, že soustředění rovná se 8 hodin v pohybu. Hned od začátku, kdy nám trenér oznámil, že se něco takového bude konat, jsem věděla, že mám na pět dní o zábavu postaráno. Samozřejmě jsem celou dobu byla s ním, jelikož ani já přesně netušila, co to bude obnášet. 

Nemohla jsem ho tam nechat trenérům, kteří měli na starost dalších 22 dětí. Naštěstí mě vzali do týmu jako pomocnou ruku. Dostala jsem hodnost svačinářky a pomocné „zavazovačky“ bruslí. Takže jsem na soustředí nebyla jen jako dráb stojící nad nemocným dítětem a čekající, až přijde čas zasáhnout. 

,,Mistr“ odhadu

Denní rozvrh byl jasný. V osm hodin nástup, v devět svačina, v deset na ledě, ve dvanáct oběd a pak suchá příprava trvající do čtyř hodin odpoledne. Takto každý den. Oříšek byl nejen odhadnout spalování cukrů pohybem, ale také množství sacharidů u jídel. Samozřejmě kuchyňskou váhu jsem s sebou neměla. Všechno bylo buď, anebo. 

První den byl jako na houpačce. Z „hypa“ do „hyper“, a naopak. Vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat. Inzulín jsme posílali až s jídlem. Strach z hypoglykémie byl v tomto zápřahu velký. Ale došlo k opaku. Cukr letěl nad horní hranici, následně se obracel a letěl opět dolů.

Suchá příprava v rámci soustředění. | zdroj: užito se svolením autorky Veroniky Kockové

V dalších dnech se glykémie srovnala a díky neustálému pohybu jsem nastavovala na pumpě režim sportu, kdy byla cílová glykémie 8,3 mmol/l. Snižovala jsem i dávky inzulínu k jídlům. Vlastně, abych pravdu řekla, ani jsem netušila, kolik toho Filípek spořádal. Vždy jsem mu poslala odhadované číslo sacharidů a pak jsem se ptala, co všechno měl. Poté jsme řešili buď připoslání, nebo dokrm. O nějaké striktnosti nemohla být ani řeč. 

Soustředění přineslo oběti. Za pět dní dva senzory a jeden set k pumpě.

Jako nezkušená DIA matka

Jak mě mohlo nenapadnout vzít náhradní věci k senzoru? A další den znova? A inzulín, kdybych musela přepichovat pumpu, která se kvůli neustálému pocení odloupne? Říká se však: ,,Co není v hlavě, je v nohou!” Takže jsem dva dny po sobě musela odjet domů pro náhradní věci. Naštěstí se soustředění konalo v našem městě, tak to nebyl takový problém. A taťka Filípkova „dia“ kamaráda Danečka je náš trenér, takže ho na chvíli v mé nepřítomnosti pohlídal. 

DIAmáma Veronika: Bylo těžké pustit ho, ale musela jsem!

Kdy je ten správný čas nechat své dítě jít? Pustit ho samotné do školy, do parku, aby došlo k babičce pro marmeládu? Pro někoho se to může zdát ...

Důležité je pozorovat

Jedno odpoledne jsme místo suché přípravy měli přípravu mokrou, tedy bazén. Ve vodě, kvůli nesnímání senzoru, nevidím hodnotu glykémie. Do bazénu šel s hodnotou 8 mmol/l, ale malinko inzulínu jsem připoslala, jelikož voda Filípkův cukr zvedá. Samozřejmě se člověk bojí a snaží se odhadnout, jakou hodnotu by asi tak mohl mít. Ale obvykle se stejně netrefím. Co se ale pomalu učím? Sledovat Filípka a dát na jeho pocity. I když při hokeji, kde se pravidelně válejí na zemi, se mi velmi často zvyšuje tlak. Bruslí, najednou leží a ve mně hrkne, jestli to je v rámci tréninku, nebo už mám skákat na led s glukagonem.

,,Dokud běhá a nikde neleží, je to v pohodě!” (Berte to prosím s odlehčením.)

Mokrá příprava v rámci soustředění. | zdroj: užito se svolením autorky Veroniky Kockové

Jak jsme to kouleli na ledě?

Každý den dopoledne jsme odcházeli na zimní stadion. Než se začal Filípek soukat do výstroje, pumpu jsme odpojili. I když mu u hokeje nijak nepřekáží, tu hodinu není potřeba. Po každém tréninku, kdy napojíme pumpu zpět na tělo, většinou hned připosíláme dávku inzulínu odpovídající 15 sacharidům. Proč? Já vlastně ani nevím. Po tréninku jde synovi cukr většinou nahoru. Snad kvůli hodinovému odpojení od pumpy? Či adrenalinu? Netuším, co se v jeho těle v tu chvíli odehrává. Ale je to téměř pokaždé. 

DIAmáma Veronika: Dovolenkové pokračování! Největší rodeo nastalo při návratu domů

Zbytek dovolené se nesl v poklidném duchu jen s mírnými výkyvy glykémie, které ale běžně zažíváme i doma. Nedošlo na mé nejhorší obavy, kdy ...

Pět dní  uteklo jako voda. Nebudu lhát, měla jsem z toho obavy. Takový dril s cukrovkou ještě neměl. Ale musím říct, že mě to příjemně překvapilo a Filípek si soustředění moc užil. Necítil se nemocný nebo jiný. Byl rád, že se může zúčastnit jako všichni ostatní v týmu.

Zdroj: autorka čerpala z vlastních zkušeností a zážitků

2008