DIAmáma Hedvika: Vzhůru na edukační tábor! Jaké zážitky nám přinesl?

Letos mě čekala výzva. Jela jsem s dcerami na edukační DIA tábor pro rodiče a děti, který pořádalo Centrum pro dítě s diabetem. Jelikož měl manžel v tom termínu pracovní povinnosti, tak jsem přihlásila na tábor jen mě, Aničku a i nediabetickou dceru Hedviku.

Před blížícím se odjezdem se mi střídaly myšlenky. Byl dobrý nápad jet? Budu tam celý týden na holky sama. Nervozitu mi přidělávalo nachlazení, kterým jsme všichni asi 10 dní před táborem prošli. Je taková zvláštní doba, kdy máte strach zakašlat na ulici. Naštěstí do odjezdu bylo skoro po problémech.

I přes nervozitu jsem se ale na tábor velmi těšila. Konečně kolem mě budou lidi, kteří mají stejný „problém“. Nebudu muset nikomu nic vysvětlovat pořád dokola. Budu mezi „svými“, pomyslela jsem si.

Kolik věcí potřebuji s sebou?

Jelikož to byla naše nejdelší cesta mimo domov od doby, co má dcera diabetes a také zavedenou inzulínovou pumpu, nebyla jsem si jistá, kolik propriet mám s sebou zabalit. Pro jistotu, a hlavně mé uklidnění, jsem měla na každý den nový infuzní set – co kdyby náhodou…

Jako velkou výhodu jsem brala místo konání edukačního DIA tábora, neboť vše se odehrávalo v Beskydech. Dojezdová vzdálenost domů tak nebyla nijak velká. 

Po příjezdu a vstupu do horské chaty mi spadl kámen ze srdce. Hned nás uvítali pořadatelé z ostravského Centra pro dítě s diabetem a já věděla, že jsem na správném místě. Týdenní pobyt si naplno užijeme! Starší dcera Heduška si rychle našla kamarádky a Anička tam měla také dost dětí ve své věkové kategorii.

Strašák dne: jídla, která neumím spočítat

Háček nastal po přečtení jídel, které nás čekaly na denním menu. Doma jsem zvyklá vařit hodně ze zeleniny. Zkrátka připravuji jídla, která se mi budou dobře počítat. V ideálním případě, abych počítala jen přílohu. Skoro nezahušťuji, a pokud přeci, tak Aničce odeberu a zahustím jí to zvlášť, ať vím, kolik mám sacharidů. Jídla typu bramborový guláš, kulajda, kuře na paprice a rizoto skoro nedělám. Největší šok nastal při jídle: nudle s mákem. Do teď se musím usmívat, když si na to vzpomenu.

Když jsem se bavila se zkušenějšími rodiči, tak jsem brzy zjistila, že se mám dát více do pohody a trošku už věřit svému oku a intuici. Myslím, že se mi to bude hodit, až bude Anička ve školce a budou tam přesně ta jídla, která doma moc nevaříme.

DIAmáma Hedvika: Blýská se s inzulínovou pumpou na lepší časy?

V únoru tohoto roku se nám stále nedařilo krotit hladinu glykémie, a to hlavně v noci. Střídali jsme fáze "dokrmování" a připichování rychlého ...

Program byl nabitý až k prasknutí

Přes den měli rodiče různé edukační programy. Jednalo se například o přednášku na téma výživa, kterou prezentovala jedna milá paní doktorka z oboru diabetologie. Potom za námi přijeli zástupci firem, kteří představili novinky týkající se technologií pro diabetiky. A děti? Ty měly mezitím svůj vlastní program. Jeho součástí byly hry nebo třeba tvoření. Dokonce je čekalo i kino! Samo sebou jsme však trávili i příjemný společný čas na výletech, u táboráku nebo u kreativní tvorby.

Večery jsme s ostatními rodiči i organizátory zaplnili (po usnutí nejmenších dětí) vtipnými i méně vtipnými historkami.

Děti se připravují na procházku | zdroj: užito se svolením autorky Hedviky Kontoršikov

Možná to bude znít hloupě, ale já se cítila moc dobře mezi lidmi, kteří mají stejné trápení jako my. Načerpala jsem mnoho inspirace a hlavně klidu. A už se tolik nebojím experimentovat v jídle! Na edukačním DIA táboře jsem viděla v praxi, že malý diabetik může jíst vesměs i běžná jídla, aniž by byla glykemie nějak hrůzostrašná.

Naše “karma” nás pronásledovala i na tábor

To bychom ale nebyli my, kdyby nám život nehodil klacek pod nohy. Anička dostala čtvrtou noc na táboře horečku, která přetrvávala i dopoledne. Dlouho jsem se nerozmýšlela, sbalila jsem věci a chystala jsem se k odjezdu, přece nechceme nikoho ohrozit. Musím se přiznat, že jsem odjezd obrečela. Avšak druhý den dostala teplotu i starší dcera. Takže naše rozhodnutí odjet z tábora bylo správné. Z horečky se naštěstí nevyklubalo nic vážného a my mohli za pár dní vyrazit na rodinnou dovolenou.

Budu doufat, že příští rok nám to také vyjde a vyrazíme na edukační DIA tábor znovu. Nalákala jsem vás? Pak se těším příští rok na setkání! Na závěr chci ještě moc poděkovat organizátorům tábora! Protože bez vás by to nešlo…

Zdroj: vlastní zážitky a zkušenosti autorky Hedviky 

6291