Diabetičky jsou k poruchám příjmu potravy náchylnější

Poruchy příjmu potravy jsou psychické nemoci, které vznikají hlavně u dospívajících dívek. Jejich spojení s diabetem bývá velmi ohrožující a je poměrně časté. Je třeba o tomto riziku vědět a předcházet mu, nebo problém alespoň včas řešit.

Diabetičky jsou k poruchám příjmu potravy náchylnější

Nejznámějšími poruchami příjmu potravy jsou mentální anorexie a bulimie.

K anorexii vedou výčitky a strach z tloušťky

Projevem anorexie je nepřiměřeně nízká tělesná váha, která vznikla úmyslným hubnutím, např. omezováním příjmu potravy, vynecháváním jídla, snižováním porcí, nadměrným cvičením, zvracením, konzumací projímadel a jiných přípravků nepřirozeně snižujících váhu. Toto hubnutí je způsobeno strachem z tloušťky, který je nutkavý, všudypřítomný, musí se mu vyhovět, protože když se mu nevyhoví, přichází výčitky. Vlivem snížení tělesné hmotnosti dochází při anorexii k sekundárním hormonálním a metabolickým změnám – bývá často narušený menstruační cyklus, vypadávají vlasy atd. Pokud vznikne onemocnění ve věku před pubertou, pak bývá její rozvoj opožděn.

Bulimičky trpí záchvaty přejídání

Naproti tomu bulimie je charakteristická záchvaty přejídání, které způsobuje velká touha po jídle a neustálé zabývání se jím. Následně se nemocní snaží „výkrmný“ účinek jídla potlačit zvracením, hladověním, projímadly atd. I tato forma onemocnění bývá provázena strachem z tloušťky.

Když se hubnutí vymkne kontrole

Poruchy příjmu potravy je potřeba odlišit od jiných nemocí, při kterých se hubne, případně přejídá nebo zvrací. Mentální anorexie a bulimie jsou charakteristické tím, že hubnutí je záměrné, pacienti jsou spokojeni, když hubnou. Ne každý, kdo se rozhodne zhubnout, se propadne do poruchy příjmu potravy. Většinou je hubnutí zpočátku pod kontrolou, pak se ale kontrole vymkne. Aby k tomu došlo, musí být ke vzniku duševního onemocnění dispozice, a to genetické, povahové nebo rodinné. Pokud ale onemocnění propukne, jeho velkým negativem je, že pacienti mají pocit, že jsou zcela zdraví, i když objektivně je patrné, že nemocní jsou, ale jejich okolí se je o tom marně snaží přesvědčit.

Jak souvisí poruchy příjmu potravy s diabetem?

Diabetes a poruchy příjmu potravy – častěji mentální bulimie – se někdy vyskytnou společně, dokonce se uvádí, že u dospívajících diabetiček poruchy příjmu potravy vznikají častěji než u ostatní populace. Většinou začátek diabetu předchází vzniku poruchy příjmu potravy. Anorektické nebo bulimické projevy bývají obvykle následkem chování nutného v diabetickém režimu, které se vymkne kontrole, neboť léčba diabetu zahrnuje pozornou monitoraci diety, glykemií, tělesné hmotnosti a nezbytnost pravidelné fyzické aktivity, což přispívá k rozvoji poruch příjmu potrav. Setkáváme se ale i s pacientkami, u kterých se diabetes rozvinul až v průběhu poruchy příjmu potravy, jedním z faktorů, které pak ke vzniku diabetu přispívají, je narušený metabolismus, který s sebou anorexie i bulimie mohou přinášet.

Každé narušení jídelního chování má negativní vliv na kompenzaci diabetu, neboť nemocnému více kolísá glykemie. Nevyrovnaný příjem jídla je pro tělo též stresem, tím se glykemie také zvyšuje a kompenzace zhoršuje.

Dalším rizikem propojení diabetu a poruchy příjmu potravy je využívání diabetu k hubnutí. Mladé ženy například často vědomě redukují dávky inzulinu, aby ubyly na váze pomocí glykosurie, to však může organismus velmi poškozovat. V tomto případě mluvíme o diabulimii. Byla prokázána i vyšší úmrtnost u pacientů s paralelním onemocněním diabetem 1. typu a mentální anorexií. Neredukujte vědomě dávky inzulinu pro redukci váhy!

Jak poruchám příjmu potravy předcházet a jak je řešit?

Změny si všimnou příbuzní či kamarádi

Pokud je podezření na vznik poruchy příjmu potravy u diabetika, stejně jako u zdravého člověka, je potřeba vyhodnotit závažnost situace. Podezření nejčastěji vzbudí např. u rodičů dospívajících dívek nebo u kamarádek výrazné zhubnutí během krátké doby, změna jídelního chování, které už nevypadá zdravě – vynechávání jídel, výrazné redukování dávek jídla, schovávání se s jídlem před ostatními lidmi. Okolí dívku podezřívá, že tajně zvrací, nebo si všimnou, že se nadměrně věnuje cvičení. Častým průvodním jevem je nadměrné zabývání se váhou a tělesnou konstitucí, opakované vážení nebo měření obvodu pasu, nebo i dotazování se okolí, zda jsem nepřibrala, nebo ujišťování se, že jsem krásně hubená. Jedná se o narušení tzv. „tělesného schématu“, to znamená, že dívka je přesvědčená o tom, že je tlustá, její vnímání svého těla se vzdaluje od reality, od toho, jak ji vnímá její okolí.

Při snaze o nápravu mohou nastat konflikty

Pokud se situace jeví jako vážná, je potřeba vyhledat odbornou pomoc, nejlépe u praktického lékaře, který doporučí vyšetření u psychologa, případně psychiatra. Pro rodiče je v případě podezření na poruchu příjmu potravy nejdůležitější dostat jídelní chování dítěte pod kontrolu, to znamená získat co největší přehled o tom, jak, co a kdy dítě jí, zda nadměrně necvičí nebo nezvrací. Pokud rodiče situaci takto zmonitorují, pak je potřeba začít se změnou těch parametrů, které jsou nevyhovující – snažit se o pravidelný režim v jídle, zvýšit kalorický příjem, zajistit větší pestrost jídelníčku, znemožnit zvracení a nadměrnou fyzickou aktivitu. Často to bývá za cenu velkých konfliktů v rodině jak s nemocnou, která se změnám brání, tak rodičů mezi sebou, kteří mají rozdílný přístup k řešení situace nebo se hádají jen vlivem napjaté situace doma, která vznikla kvůli neustálému zabývání se jídlem.

Pacient pomoc sám většinou nevyhledá

Pokud již rodina vyhledá odbornou péči – většinou pacient pomoc nehledá sám, protože si nemyslí, že by byl nemocen – pak je tím nejdůležitějším krokem získat nemocného člověka, který si myslí, že je zdravý – pro spolupráci, tedy k uvědomění, že má problém, který je potřeba řešit a který řešit chce. Bohužel tato fáze léčby někdy trvá i několik let. U dospívajících nejčastěji probíhá léčba formou rodinné terapie, protože do starosti o nemoc je zapojená určitým způsobem celá rodina. Navíc je právě rodina prostředím, kde onemocnění vzniklo, tedy je potřeba zjistit, zda v rodinných vztazích někde není napětí nebo takové formy komunikace, které mohou „nemocné“ chování podporovat nebo fixovat.

Prevence i léčba poruch příjmu potravy je založená na nastavení zdravé životosprávy, tedy na pravidelném jídle, společném jídle s ostatními nejlépe u jídelního stolu bez dalšího rozptylování např. televizí nebo telefony. Je důležité o možnosti vzniku problému v této oblasti vědět a uvědomit si, že i hubnout je potřeba umírněně.

MUDr. Jana Komorousová, Ph. D.

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar