Diabetický BURNOUT: Když už máte svého diabetu po krk

Jste už unavení a otrávení ze své cukrovky? Z každodenní „diabetické rutiny“ - měření-ladění inzulínu-promýšlení jídla atd.? Z výkyvů, které přicházejí, ať děláte co děláte? Řadu let jste to celkem poctivě dělali, ale teď už toho nějak máte dost? Pak možná trpíte diabetickým burnout syndromem.

Diabetický BURNOUT: Když už máte svého diabetu po krk

Co je burnout?

Termín burnout znamená syndrom vyhoření, a možná jstejej ve spojení s diabetem ještě neslyšeli, ale máte-li cukrovku delší dobu, nejspíš jste tento stav už někdy zažili. Nikdo není dokonalý a i poctivě se měřící diabetik je jen člověk, chybující, občas unavený a otrávený z požadavků, které na něj nemoc dennodenně klade. Mohou to být jen občasné krize, ale může to být také dlouhodobější stav únavy a frustrace z nemoci, nechuť a ztráta motivace. Nejde přímo o depresi (i když ty jsou u diabetiků také relativně časté a k vyhoření se časem mohou přidat). Spíš je to pocit, že „už máte těch diet + selfmonitoringů + věčného běhání po doktorech dost“. A nejraději byste to nechali všechno plavat. Tento stav únavy z nemoci nemá zatím zcela oficiální název, ale obvykle se označuje termínem, vypůjčeným z psychologie práce: syndrom vyhoření neboli anglicky „burnout“.

Ztráta zájmu o vlastní zdraví

Důsledkem takového vyhoření diabetika bývá demotivace, laxní přístup k diabetickému režimu a celková ztráta zájmu o vlastní zdraví. Člověk ví, co a proč by měl správně dělat, dlouho to i celkem poctivě dělal, ale teď už se mu nějak nechce, nemá na to sílu ani elán. Úsilí, která to všechno stojí, vás najednou zahlcuje a nejraději byste se na to vykašlali. Úplně se vykašlat nemůžete, to je vám jasné. Ale začnete svou cukrovku a péči o zdraví flákat, děláte to s nechutí a bez pocitu smysluplnosti. A výsledek − v podobě dlouhodobé dekompenzace − se obvykle dostaví. Tím víc jste pak frustrovaní… A ocitáte se v začarovaném kruhu.
Dobrá zpráva je, že se to čas od času stává i těm nejvzornějším a nejoptimističtějším diabetikům. Zvlášť tehdy, když diabetologické výsledky dlouhodobě neodpovídají vynaloženému úsilí. To se bohužel ne vždy daří.

Stát se to může každému

Lidský metabolismus je natolik složitý, že ho stoprocentně předvídat a řídit nedokážeme (zatím). Burnout proto častěji postihuje diabetiky léčené inzulínem, u nichž je vynaložené úsilí, neustálá nutnost kontroly a kolísání výsledků největší. Stát se to ale může každému diabetikovi. Např. poctivá snaha o zhubnutí, které se nedaří, znamená také velkou námahu a velkou frustraci.

Sedm věcí, které vám můžou pomoci

1. Nebýt v tom sám

Ostatní diabetici vědí přesně, co prožíváte. Můžete s nimi své problémy sdílet bez složitého vysvětlování a nepochopení. Vyhledávejte proto diabetické kamarády a udržujte s nimi kontakt,
osobně nebo aspoň přes internet.

2. Najít si podporu

Člověk samozřejmě nemusí být sám diabetik, aby vám dokázal pomoci. Hledejte podporu i u ostatních – přátel, rodiny, zdravotníků, psychologa. Nestyďte se svěřit a nechat si od nich dodat trochu pozitivní energie. Pokuste se jim ale objasnit, že teď potřebujete hlavně podpořit. Lidé mají obvykle tendenci spíše radit, co byste podle jejich názoru měli dělat. („Musíš se víc snažit“ … „Když se nevzchopíš, dopadneš špatně!“ atd.) Oni to myslí dobře, ale vám to právě teď moc nepomůže. „Dobré rady“ a pocit nepochopení vás teď mohou ještě více frustrovat. Proto si vybírejte, s kým budete své potíže probírat: měl by to být empatický a pozitivně laděný člověk.

3. Dát si pauzu – Až po domluvě se svým lékařem!

Řekněte mu popravdě, že jste unavení a že máte „diabetický burnout“ – snad už o něčem takovém slyšel. Zkuste si s jeho pomocí naplánovat oddychový čas, kdy trochu povolíte režim. Týden nebo několik málo týdnů by vám mělo stačit na regeneraci sil a vaše cukrovka se z toho nezhroutí. Výsledky by možná nebyly o moc lepší, ani kdybyste se v tomto stavu usilovně snažili. (Pozor, toto není návod, jak kašlat na svůj diabetes! Je to krizové opatření na přechodnou dobu a s vědomím
lékaře.)

4. Uznat, že dělat chyby je normální

Buďte k sobě tolerantní a vezměte na vědomí, že dělat chyby je normální. Nevyčítejte si, že nejste perfektní, že Vám občas docházejí síly a elán. Diabetes se umí chovat nepředvídatelně, i když se snažíte a děláte všechno „správně“. Není to bohužel fér, ale je to tak. Smiřte se s tím a budete méně frustrovaní. Trochu to připomíná rodičovství: člověk dělá, co je v jeho silách. Není nutné být dokonalý rodič, bohatě stačí, když jste dost dobrý rodič. Vy můžete být „dost dobrý diabetik“.

5. Zamyslet se, jestli nemáte klinickou depresi

Na syndrom vyhoření často nasedá deprese. Pokuste si vyhodnotit, zda u vás nejde o klinickou depresi – ta by nejspíše vyžadovala odbornou léčbu. Orientační rozdíly mezi vyhořením a depresí najdete v testu pod článkem. Pokud si nejste jisti, poraďte se se svým lékařem. Odborníka (psychologa, psychiatra) požádejte o pomoc i v případě, že cítíte, že to sami nezvládnete.

6. Podnikat malé kroky správným směrem

Nedávejte si příliš náročné úkoly, ty by vám nemusely vyjít. Snažte se spíš podnikat malé kroky správným směrem (systém „step-by- step“). Chcete např. cvičit? Nemusíte si rovnou naplánovat fitness centrum 3x týdně, stačí, když začnete cvičit 5-10 minut denně.To je zvládnutelný úkol a je velká šance, že to vydržíte. Postupně pak můžete přidávat.

7. Hledat inspiraci a povzbuzení

V časopisech (nejlépe v tom našem, DIAstylu), v knihách, na internetu, při edukaci. Třeba narazíte na něco, co vám v momentální situaci pomůže a posune vás dál. Možná si myslíte, že už víte o cukrovce vše. Ale třeba to tak není a existuje řada užitečných rad a tipů, které vás dosud nenapadly. (Nemám teď ani tak na mysli návody, jak být vzornější diabetik – to si nechte na dobu, kdy na tom
budete psychicky lépe. Spíše vyzkoušejte psychologické rady, jak zvládat frustraci, jak se motivovat, apod.) .

DIABETES BURNOUT – DOTAZNÍK

Ohodnoťte, prosím, do jaké míry prožíváte v poslední době uvedené pocity. (Nejde o to, zda jste je někdy už zažili, ale nakolik je máte právě teď.)
Odpovězte poctivě na otázky a ze škály 1 až 6 vyberte číslo, které nejlépe vystihuje váš převládající stav v posledních týdnech nebo měsících.
1, 2 − Celkem bez problémů
3,4 − Středně intenzivní potíže a stres
5,6 − Velké a závažné potíže

1. Mám pocit, že cukrovka mě každodenně připravuje o spoustu tělesné i duševní energie.
1 2 3 4 5 6

2. Cítím se „vyhořelý/á“ z neustálého úsilí uhlídat svůj diabetes.
1 2 3 4 5 6

3. Mám často pocit, že v každodenní rutinní péči o svůj diabetes selhávám
1 2 3 4 5 6

4. Cítím, že cukrovka ovládá můj život.
1 2 3 4 5 6

5. Dělá mi problém motivovat se ke každodenním rutinním úkonům kolem svého diabetu.
1 2 3 4 5 6

6. Cítím se přetížený/á vším, co se musím učit a co musím denně kolem svého diabetu řešit a hlídat.
1 2 3 4 5 6

VYHODNOCENÍ:

6 − 12: Přiměřený stav.
Zdá se, že jste celkem spokojený diabetik. Nejste samozřejmě bez sebe nadšením, že máte cukrovku, ale zvládáte to, aniž psychicky příliš trpíte.

13 − 20: Mírný stres
Skóre trochu vyšší než je „zdravý průměr“. Naznačuje, že jste ze svého diabetu asi více nešťastní než většina ostatních.

21 − 26: Velký stres
Vaše soužití s diabetem je poslední dobou dost napjaté, máte zřejmě emoční problémy. Je možné, že se u vás už projevuje syndrom vyhoření.

Více než 27: Vyhoření
Vnímáte pravděpodobně svůj diabetes jako nepřítele, který je silnější a vytrvalejší než vy. A docházejí vám síly. Velmi pravděpodobně trpíte syndromem vyhoření.

Jak se liší Burnout a deprese u diabetiků

Burnout (vyhoření) diabetika je stav emoční únavy, znechucení a rezignace vůči nemoci. Týká se obvykle pouze cukrovky samotné a úkolů s ní spojených. Člověk má sklon je zanedbávat, nechce se mu na ně ani myslet. Jiné věci ho ale dokážou těšit. Není smutný a nešťastný pořád, v jiných oblastech funguje.
Burnout je obvykle přechodná fáze, ze které se po určité době (většinou týdny) vzchopíte. Trvá-li však dlouho, začne se negativní pocit a nedostatek energie rozšiřovat i na ostatní životní oblasti a stav může přejít v depresi.
Deprese je dlouhodobá a všeobecná skleslost, nezájem, nedostatek energie a pocit beznaděje. Hlavní rozdíl oproti vyhoření spočívá v tom, že se týká více méně všech oblastí života: práce, vztahů, koníčků, spánku, chuti k jídlu, sexu aj.
Depresivního člověka příliš nerozveselíte ani nerozptýlíte ničím, protože i zábavu vnímá spíše jako zátěž. Často se přidávají úzkosti, napětí a různé tělesné potíže. Depresivní příznaky jsou dlouhodobé. Minimální trvání nutné pro diagnózu deprese jsou 2 týdny, většinou však trvají bez podstatného zlepšení řadu měsíců. (Nejde tedy o několikadenní špatnou náladu nebo duševní únavu, které se hovorově říká „depka“.)
Někdy může být odlišení obou stavů obtížné. Pak bychom měli konzultovat duševního odborníka – nejlépe takového, který něco ví o diabetu. Váš diabetolog Vám pomůže někoho vhodného najít. Odlišení je důležité i proto, že léčba obou stavů může být odlišná.
Vyhoření se obvykle dá vyřešit odpočinkem, podporou okolí a úpravou režimu.
Deprese vyžaduje intenzivnější léčbu, většinou za pomoci antidepresiv.

MUDr. Zuzana Krausová

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na