Diabetes jako epidemie. Jaká je situace v Česku?

V České republice se od roku 1990 počet diabetiků zdvojnásobil a od roku 1980 takřka ztrojnásobil. Při tomto vývoji už brzy budeme moci říci, že každý desátý Čech je diabetik! Máme v budoucnosti šanci na zlepšení? A jak jsou na tom Češi v porovnání s ostatními zeměmi?

Diabetes jako epidemie. Jaká je situace v Česku?

Diabetes mellitus patří k chorobám moderního věku, jejichž strmý nárůst v posledních desetiletích bývá často označován až za epidemický. Diabetes mellitus 2. typu by si pak zasloužil další, v dnešní době často užívanou nálepku, a sice označení civilizační choroba. Tato forma diabetu totiž úzce souvisí s tím, co si dnes všichni představíme
pod moderním stylem života v negativním slova smyslu – s přejídáním a nevyváženou stravou, sedavým zaměstnáním a nedostatkem pohybu obecně. To jsou hlavní negativní vlivy, před kterými lékaři a další odborníci bijí na poplach.
Je to však sisyfovský boj, protože požadavky na člověka 21. století prostě neodpovídají metabolickému nastavení našeho těla, které stále spíše vyhovuje tomu, co lidský organismus potřeboval v dobách již dávno minulých.

Co je prevalence?

Prevalence je podíl nemocných v populaci. Občas se používá i tzv. prevalence přepočtená na věk (viz. mapa č. 1), kdy se zohledňuje různé věkové složení jednotlivých
zemí. Množství diabetiků 2. typu se totiž postupně s rostoucím věkem zvyšuje (odtud dřívější název „stařecký diabetes“) a starší populace, jako např. japonská, by
tak byly relativně znevýhodněné. Číselné údaje se tak mohou lišit, ale v tomto textu uvádím pouze prevalenci prostou.

Smutný pohled na české statistiky

Vraťme se ovšem zpět k nárůstu diabetu jako takovému. Od roku 1990 se počet nemocných zdvojnásobil a rozdíl oproti roku 1980 je téměř trojnásobný! Bude-li vývoj pokračovat tímto tempem, brzy bude každý desátý Čech diabetik! To jsou vskutku hrozivá čísla. K podobnému nárůstu došlo také u specifických komplikací diabetu (diabetická noha, poškození sítnice atd.). Zde se ovšem daří situaci kompenzovat účinnějšími léky a dalšími nástroji v rukou lékařů (stále je redukován počet diabetiků,
kteří jsou léčeni pouze dietou).
I proto platí potěšující fakt, že úmrtnost na choroby spojené s diabetem klesá. Tím by se ovšem neměl nikdo nechat uchlácholit, jelikož stále platí, že nejlépe se léčí choroba (potažmo komplikace choroby), která ani nevznikne. V této souvislosti je nutno zmínit zvláštní skupinu lidí, kterou tvoří dosud nediagnostikovaní diabetici – některé odhady mluví až o 200 tisících lidí. Zde není přehnané mluvit o jejich cukrovce jako o časované bombě, protože čím déle se neléčí, tím vyšší je pravděpodobnost, že je k lékaři přivede až jedna z komplikací již v kritickém stadiu.

Jaká je situace ve světě?

Při takto nepříznivém vývoji v naší zemi vás možná napadne, jaká je situace za našimi hranicemi. Na mapách č. 1 a 2 můžete vidět, že diabetes do určité míry kopíruje úroveň života v jednotlivých státech s tím, že svoji roli zde hrají i etnické rozdíly. Větší tendenci k rozvoji diabetu má např. hispánská populace a od toho se odvíjí i vysoká prevalence např. v Mexiku (14,7 %) nebo Kubě (12,1 %).
Ještě hůře jsou na tom mnohé indiánské populace – u Pima indiánů v Arizoně došlo během dvaceti let až k šestinásobnému nárůstu prevalence diabetu. Nejvyšší prevalenci diabetu pak mají dlouhodobě obyvatelé ostrovu Tokelau v Tichomoří (29,7 %). Nejvíce diabetiků v absolutních číslech najdeme v Číně, Indii a USA. Pochopitelně hlavní roli hrají početná obyvatelstva těchto zemí, ale význam má i výrazná změna životního stylu v Číně a Indii od počátku 21. století, jež se stále více blíží tomu v západních zemích.
Jestliže jsem prve zmínil poměrně značnou část dosud ediagnostikovaných diabetiků v ČR, tak v některých zemích (respektive na některých kontinentech) je tato situace mnohem horší. Logicky nejhůře dostupná diagnostika a lékařská pomoc je pro pacienty s cukrovkou v Africe, kde neodhalení diabetici tvoří až dvě třetiny všech nemocných. Množství těchto nediagnostikovaných diabetiků se odvozuje z proporcí zjištěných při náhodných krevních testech v určité pokusné oblasti.

Pojďme se ale podívat blíže do Evropy. Žije zde odhadem asi 60 milionů diabetiků. Evropa se dlouhodobě může pochlubit velmi dobrým záchytem diabetiků a účinnou léčbou – téměř polovina úmrtí spojených s diabetem se odehrají po 70. roce života (zatímco v Africe většina diabetiků zemře pro komplikace své choroby ve věku 30–40 let). Nejvyšší prevalenci v roce 2015 mělo Portugalsko (13,6 %) a dlouhodobě je velmi vysoká i v Turecku (12,6 %). Na opačném konci žebříčku stojí Irové (5,3 %), pobaltské republiky a Velká Británie (6,2 %).

Potvrdí se obavy z budoucnosti?

Nyní, když víte, jaký vývoj prodělal diabetes v České republice a jaká je situace ve světe, mohlo by vás pochopitelně zajímat, jak se situace bude vyvíjet dále. Mezinárodní
diabetická federace (IDF) ve svém Diabetickém atlase z roku 2015 předpověděla situaci ve světě i v jednotlivých zemích pro rok 2040. Vycházela přitom ze dvou hlavních
předpokladů – ve městě najdeme více diabetiků než na venkově (logicky s ohledem na životní styl) a prevalence diabetu stoupá s věkem obyvatelstva. IDF tedy svoji předpověď zkomponovala na základě odhadu věkového průměru obyvatelstva a jeho poměru ve městech a na vesnici v roce 2040. Pochopitelně už v současnosti můžeme postřehnout, že populace vyspělých zemí mají tendenci stárnout a že obyvatelstvo se přesouvá z vesnic do měst.
Z mapy světa si můžete povšimnout, že se očekává rapidní nárůst diabetu především v Africe a jihovýchodní Asii, zatímco přírůstek v Evropě a Severní Americe je méně
výrazný a do určité míry by se dalo hovořit o stabilizaci situace. To je pochopitelné dáno vývojem v rozvojových zemích, kde se složení obyvatelstva a jeho životní styl bude stále více blížit tomu ve vyspělých státech. Svou roli ovšem bude hrát i pozitivní rozvoj ve zdravotnictví a dostupnost účinné terapie, což prodlouží v těchto zemích dobu dožití a umožní i zajištění lepších podmínek samotným diabetikům. Na druhou stranu tato prognóza nezahrnuje rozdíly v rizikových faktorech (např. nadváha, nedostatek pohybu) a můžeme tedy říci, že zmíněná čísla odpovídají situaci, kdy bychom nezměnili náš životní styl. Z toho vyplývá, že pokud budou IDF, WHO, vlády a samotní lékaři
podnikat účinné preventivní kroky a zároveň se každý z nás pokusí zapracovat na svém zdraví, tak se tento odhad může do budoucna ukázat jako pouhá pesimistická hypotéza.

Ondřej Lukáč

 

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na