-- reklama --

Děti diabetických rodičů: Jejich psychikou bychom se měli zabývat více než možnou dědičností

Děti diabetických rodičů: Jejich psychikou bychom se měli zabývat více než možnou dědičností
Děti vnímají i ty nejmenší maličkosti, které se kolem nich dějí Zdroj: Freepik

Cukrovka od nás samotných vyžaduje nepřetržitý dohled nad vlastním životem. Každý krok, každé jídlo, každý pohyb, ale dokonce i každá myšlenka se nějakým způsobem dotýká našeho onemocnění. To je ale náš svět a naše diagnóza, se kterou se musíme poprat. Často totiž zapomínáme, že život není jen cukrovka a my, ale jsou tu i lidé okolo nás, kterých se naše existence nějakým způsobem dotýká. Nejzranitelnější jsou samozřejmě děti, na které dopadá tlak a strach o vlastní rodiče i budoucnost. 

Diagnóza diabetu s sebou přináší mnoho otazníků, na které si nejsme schopni hned odpovědět. Bude někdy možnost vyléčit tuto nemoc? Jak to sám zvládnu? Chci mít vůbec děti? A když ano, jak s nimi mluvit o tom, že možná jednou vyslechnou stejnou diagnózu?

Nikdy nezapomenu na den, kdy za mnou má tříletá dcera přišla, po jedné zvlášť nepříjemné hypoglykémii, se slovy: „Maminko, ty mi umřeš?“ Tehdy jsem pochopila, že cukrovka se netýká jenom mě, ale i všech ostatních. 

Jaký vliv má onemocnění rodičů na děti?

Každé dítě je jedinečné a může reagovat jinak na nemoc svých rodičů. Hodně záleží na věku, rodinné dynamice, ale i dalších okolnostech. Za mě je důležité poskytnout dětem pravdivé informace, ale i podporu. Úměrně věku mluvit pravdivě o tom, že právě teď potřebujete chvíli klidu, ale zároveň udělat z diabetu i příležitost, abyste svým jednáním podpořili v dětech zdravý životní styl.

V opačném případě můžete vystavit své dítě stresu a úzkostem, kvůli čemuž bude frustrované a může se stát i agresivním vůči svému okolí. Může také cítit větší míru zodpovědnosti za své rodiče, která většinou vyústí v závislosti a neschopnosti osamostatnit se. Mnohdy se ale také stává, že děti nemocných rodičů vyžadují více negativní pozornosti nebo mají sklon k jiným závislostem (alkohol, cigarety). Pokud s dětmi o své diagnóze nemluvíte, mohou být později zmatené nebo zneklidnělé, protože jednoduše neví, na čem jsou.

Jak tomu předcházet?

    1. Mluvte se svými dětmi vždy narovinu – svou nemoc ani nebagatelizujte, ale zároveň ani nedémonizujte.
    2. Děti by měly vědět, jak se zachovat v případě vaší hypoglykémie.
    3. Diagnóza diabetu vám může pomoci předat svým dětem zásady zdravého životního stylu – tím podpoříte nejenom svou léčbu, ale zároveň můžete oddálit či úplně zvrátit dědičný faktor u svých dětí.
    4. Převeďte některé nutné kroky self-monitoringu v hru, se kterou vám děti pomohou (například při přikládání čtečky). V tomto ohledu však musí samy chtít – měly by vědět, že to není jejich povinnost.
    5. Zbavte děti strachu z jehel a nemocničních předmětů – moje dcera mi například ráda lepí na senzor jednorožce, protože jí pak připadá mnohem veselejší. 
    6. Pokud se vám zdá, že vaše dítě potřebuje větší podporu, vyhledejte dětského psychologa.
    7. A nakonec! Děti by měly vědět, že je milujete v jakékoliv situaci a že ani diagnóza cukrovky na tom nic nemění.

Cukrovka nemusí být nepřítel intimního života. Změnou životního stylu můžete zabránit rozpadu vztahu

Zatímco na počátku 20. století se cukrovka týkala několika málo stovek jedinců, dnes je na celém světě více než 540 miliónů diabetiků (jen u nás ...

Vliv dědičnosti

Dobrou zprávou pro všechny rodiče je, že samotné geny k rozvoji nemoci nestačí. K propuknutí jsou potřeba i další rizikové faktory. Jako diabetička však z vlastní zkušenosti vím, že mít dítě je tím nejvíce etickým rozhodnutím, jaké v životě uděláte, protože všechny formy diabetu jsou dědičné.

Moje rozhodnutí bylo čistě intuitivní, ale i trochu optimistické. Za tu krátkou dobu, co diabetes mám, totiž došlo k neuvěřitelnému zlepšení péče v této oblasti. Další věc, kterou jsem důkladně zvažovala, bylo, zda jsem psychicky připravená předat svému dítěti právě tyto geny. Diabetes totiž může “udeřit” v jakémkoliv věku a ve skrytu duše vás tyto obavy nikdy neopustí – kdykoliv je mé dítě více unavené, kdykoliv více močí, kdykoliv více pije – mám tendenci vzít glukometr a měřit.

Jedničkový diabetes

U tohoto typu diabetu je zapotřebí nejenom ten správný gen, ale i jistý spouštěč (v posledních letech se často mluví o enterovirech)Riziko přenosu z matky na dítě je asi 4 % (toto číslo se zvyšuje v případě, že se diabetes projevil před 11. rokem života). U diabetického otce je pravděpodobnost onemocnění o něco málo vyšší, a to bez ohledu na věk propuknutí. Dědičné faktory se výrazně zvyšují v momentě, kdy jsou diabetiky oba rodiče (až na 50 %).

Dvojkový diabetes

U diabetu 2. typu je riziko přenosu mnohem vyšší, ale na druhou stranu ho lze výrazně ovlivnit svým chováním, a onemocnění tak úplně zvrátit nebo ho alespoň oddálit. Má-li diabetes alespoň jeden z rodičů, je riziko přenosu na dítě až 30 %. Při výskytu diabetu u obou rodičů vzrůstá riziko k 80 %. Existuje však mnoho dalších faktorů, které tento typ ovlivňují – obezita, špatné stravovací návyky, kouření, ale i vysoký krevní tlak.

Vzácné formy diabetu

Jednou z nich je MODY, která má až 13 různých variant, které se projevují od mírných hyperglykémií až po nutnost léčit se inzulínem. Všechny varianty MODY jsou vysoce dědičné – jistota přenosu je dokonce více než 50 %.

Zdravotní následky, které si s sebou děti mohou odnést

Kromě určité procentuální jistoty v dědičnosti diabetu se u dětí diabetiků mohou objevit i vrozené vady nebo abnormality, kterým nezabráníte ani tou nejlepší kompenzací v těhotenství. V první řadě se jedná o vady srdce, nervového systému, mozku, páteře, močového systému a ledvin.

Kromě toho může být vaše dítě i více náchylné k různým alergiím, nachlazením a autoimunitním onemocněním, jako je celiakie, vitiligo (ztráta pigmentace kůže) nebo autoimunitní tyreoiditida (zánět štítné žlázy). Tyto děti mají také vyšší riziko poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou (ADHD), ale také s poruchou autistického spektra (PAS).

Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov, cdc.gov, nhs.uk

827

Diskuze k článku