Deník diabetika: Cestování po Asii s batohem a cukrovkou na zádech

Deník diabetika: Cestování po Asii s batohem a cukrovkou na zádech
S kamarády v Indonésii Zdroj: UŽITO SE SVOLENÍM AUTORKY KATEŘINY FORTELKOVÉ

Rádi říkáme, že můžeme všechno. Není nic, co bychom s cukrovkou nemohli. A přesto jsem si nedokázala cestování po Asii s cukrovkou tak snadno představit. V mém každodenním životě se cítím v bezpečí. Díky skvělé lékařské péči v České republice se vlastně moje nemoc stává zvladatelnou.

Senzory vám dorazí přesně, jak potřebujete, inzulín máte vždy v lednici, pumpu vám přivezou do 4 hodin od porouchání, kanyly, zásobníky – všechno máte. Když jsem si ale představila sebe v Asii – někde v přírodě, najednou jsem si uvědomila, jaká nebezpečí na mě s diabetem číhají.

Touha vycestovat a užít si život naplno byla ale silnější. A tak jsem si zabalila svých pár švestek (čtěte pár kilo DIA věcí) a vyrazila jsem.

Ještě doma

Dobře, tak snadno jsem nevyrazila. Zabalit se byl totiž boj. Kvůli přeletům a cestovatelské povaze našeho výletu jsem si musela zabalit do krosny s přesnými rozměry a hmotností. Slyším, jak se mi smějete. A oprávněně. Pamatuju si ten moment, když jsem seděla nad krosnou narvanou DIA věcmi a uvědomila si, že oblečení je luxus, který si na tuto dovolenou zabalit nemohu.

Deník diabetika: Kdy říkám na rande, že mám cukrovku?

"Holky, on je nejlepší!!!" přiřítila jsem se v klubu celá rozjařená. "Jak to?" zajímalo holky. "On ví, jak funguje inzulínová pumpa!!" "Holky, ...

Vzhůru za dobrodružstvím…

Odlétali jsme z Vídně, přestupovali v Saudské Arábii a naše první zastávka byla v Malajsii. Celou cestu jsem zvládla bez jediného problému. U každé kontroly jsem ukázala zprávu od mé lékařky, kterou mi vystavila před odletem, a prohlašovala, že musím cestovat s diabetickými pomůckami. Kvůli pumpě jsem obcházela rentgenovou kontrolu a nechávala se kontrolovat zvlášť (pumpa jí nemá být vystavena), při vzletu jsem odpojovala kanylu a na let přepínala do automatického režimu.

V Malajsii

,,Wow. Vážně můžeme cokoliv,“ honilo se mi hlavou.

Byla jsem v infinity pool (bazén bez ohraničení) na střeše našeho hotelu, obklopená dvěma kamarádkami a dívala se na ten nádherný výhled. Cítila jsem, jak moc jsem daleko od domova a připadala jsem si neskutečně svobodná. Asi jako nikdy v mém životě. Může se to zdát jako maličkost. Ale svoboda je něco, co vám je při cukrovce částečně upřeno. Byla jsem na sebe pyšná. A hlavně – byla jsem šťastná.

Malajsie

Noční Malajsie | zdroj: užito se svolením autorky Kateřiny Fortelkové

Singapur

Před tím, než nás čekala příroda v Indonésii, zastavili jsme se ještě v Singapuru.

Abych řekla pravdu, řešit všechny moje diabetické pomůcky bylo trochu otravné.

Nakoupila jsem si chladicí pouzdra na inzulíny, která fungovala na principu ponoření na pár minut do ledové vody. To mi ale nikdo neřekl, že v Asii neteče ledová voda. Pouze vlažná. A tak jsem každé 3 dny otravovala hotelovou službu a prosila je o led. Zatímco si holky pakovaly, já musela nachladit pouzdra a zkontrolovat několikrát, jestli mám opravdu všechno. Zas jsem si ale nepakovala to oblečení, že jo.

architektura

Architektura v Singapuru | zdroj: užito se svolením autorky Kateřiny Fortelkové

Indonésie

A je to tady. To, na co jsem se těšila ze všeho nejvíc. Indonésie. Nádherné pláže s jemným pískem a průzračnou vodou, vodopády, palmy, rýžová pole, naprosto jiná kultura. Neskutečná příroda. Už teď vím, že nemám šanci sdělit vám v tomto článku vše, co jsem zažila a budu z toho muset udělat druhý díl.

Nusa Penida v Indonesii

Nusa Penida v Indonésii | zdroj: užito se svolením autorky Kateřiny Fortelkové

Dovolte mi alespoň začít. Třeba jídlem. Pro Indonésii je typická smažená rýže a smažené nudle. Z jídla jsem měla upřímně trochu strach. Věděla jsem, že mě čeká naprosto jiná kultura. Co jsem ale nečekala, to byla nabídka snídaně v prvním hotelu:

  1. Smažená rýže
  2. Smažené nudle
  3. Burger

Dobře. Tak tohle bude pro moje hodnoty asi ještě větší výzva, než jsem si myslela. Představte si – nebyla. Nechápu, jak jsem to s takovým jídelníčkem udělala, ale glykémie celou cestu nebyly problém. Jak já byla vděčná. Tak moc vděčná. Díky tomu pro mě celé cestování bylo tak snadné. Nebylo mi zle. Nebojovala jsem s hypoglykémiemi, ani častými hyperglykémiemi. Budila jsem se s cukrem 5. Díky, pumpo! Bez tebe bych to nezvládla a moje cesta by se mohla proměnit v utrpení. Tak jako některé moje předchozí dovolené. Užívala jsem si je, ale nebylo mi dobře.

Vysoké cukry na mě mají velký vliv, a tak jsem byla kolikrát vyčerpaná, nebo mi bylo jednoduše špatně. A tady nic! Samozřejmě si nepředstavujte rovné linky. To po mně snad v Asii nemůže ani nikdo chtít. Bavím se ale o tom, že jsem to zvládla tak, aniž by mě výsledky mé glykémie nějak omezovaly, a to je co říct.

Pojďme se ale bavit o tom, jak jsem jezdila na skútru, koupala se v moři, užívala si na party, obdivovala památky, potápěla se, dívala se na západy slunce, skákala v noci do moře, bydlela v nádherné vile a málem se utopila. A to všechno s cukrovkou po boku. Popíšu hned v dalším díle! Už se ohromně těším! Vy taky?

Zdroj: vlastní zážitky autorky

4146

Diskuze k článku