Cukrovka a vaše nervy: Jak spolu souvisejí?

Znají to skoro všichni diabetici obou typů: cukrovka občas působí starosti a stres. A naopak – pokud máme z něčeho „nervy“, na glykémiích se to obvykle projeví.

Cukrovka a vaše nervy: Jak spolu souvisejí?

Stres a trápení zhoršuje cukrovku

Případ Jany

Jana dlouho hledala práci, teď je konečně druhý měsíc v novém místě. Je to kancelář typu„open space“ a šéf je poněkud pedant. Na stole smějí být jen pracovní materiály, žádné fotky, kytky apod. Žádné soukromí. Pracovní tempo se velmi kontroluje, žádné pauzy mimo povolených se netolerují. Přestávka na svačinu nebo kávu? Nepřipadá v úvahu. Povinná pauza na oběd a dost. Jíst a pít u počítače? Zakázáno. (Co kdybyste polili klávesnici nebo umastili úřední dokumenty, že?). Jana je na inzulínu. Najíst se musí. Je ale ve zkušební době, tak nechce svou nemoc příliš zdůrazňovat, aby o místo nepřišla. Takže si snižuje dávky, v šuplíku psacího stolu má rýžové chlebíčky a pohotovostní čokoládovou tyčinku, občas si něco ukousne – a trne, kdy bude mít hypoglykémii. Na diabetologické kontrole dostala vynadáno, protože se jí kompenzace hodně zhoršila. Nepřiznala se, co provádí s inzulínem, protože „to by pan doktor nepochopil, zlobil by se, že se v práci nedokážu ozvat“. Teoreticky má pan doktor pravdu, ovšem v praxi by se mohlo stát, že Jana skutečně dostane výpověď, když šéf zjistí, že “ jsou s ní problémy“. Musí to vydržet alespoň do doby, než bude mít místo jisté. Možná má Jana pravdu, že by to pan doktor nepochopil. Ani lékař si někdy do důsledků neuvědomí, s čím vším musí jeho pacient v běžném životě zápolit.

Případ Heleny

Heleně je 61, je čerstvě v důchodu, vdaná 40 let. Vždycky si myslela, že má výjimečné manželství. Než před půl rokem zjistila, že manžel má už několik let paralelní vztah – s její dobrou kamarádkou! Manžel i kamarádka všechno popírají , ještě se jí oba posmívají, že je „paranoidní blázen“ a že si vymýšlí. Nevědí, že Helena čte jejich maily a má průběžný přehled. Helena samozřejmě trpí. Manžela má ráda, rozvádět se nechce, ale nedokáže – celkem pochopitelně – takovou situaci snášet. Střídavě zuří, pláče a rezignuje … a neví, co má dělat. A její do té doby celkem srovnaný diabetes dělá psí kusy: glykémie 15 a víc, glykovaný hemoglobin 8,5… Paní doktorka se diví, co se děje. Helena jí samozřejmě nevykládá, co má doma za problémy. Samotné jí dlouho nedocházelo, že zhoršení její cukrovky je ze stresu.

Tyto dva příklady z praxe jsou typické. Sami jste možná zažili něco podobného. Přesto jsou psychologické problémy u diabetu studovány až v posledních letech. Obor, který se touto specifickou oblastí zabývá, se jmenuje PSYCHODIABETOLOGIE.

Stres a metabolismus – spojené nádoby

Proč vlastně stres ovlivňuje metabolismus? Miliony let vývoje „naučily“ náš organismus reagovat na ohrožení automaticky: tělesnou i psychickou poplachovou reakcí. K té dojde vždy, když mozek
vyhodnotí nějakou situaci jako ohrožující. Podstatné ale je, že tělo reaguje stejným způsobem na skutečné ohrožení i na ohrožení domnělé. Když nám např. nadává v zaměstnání šéf, pojme to tělo stejně, jako kdyby nás honil tygr uprchlý ze ZOO. V obou případech se aktivuje tzv. sympatický nervový systém a uvolní se stresové hormony (adrenalin, kortizol). Tím se organismus připravuje na očekávanou zátěž – boj nebo útěk. Zvýší se nám krevní tlak a tepová frekvence, začneme rychleji dýchat, svaly se napnou a náš metabolismus rychle zmobilizuje rezervy, které bude potřebovat k fyzické akci potřebovat – začne uvolňovat do krevního oběhu glukózu. A máme tu hyperglykémii.

Před šéfem utíkat nelze

V případě skutečného ohrožení (tygr) bychom asi začali opravdu rychle utíkat a připravená glukóza by se pohybem spálila. V případě domnělého ohrožení (šéf) utíkat nelze, proto sedíme na židli, šéfovi nasloucháme a naše tělo zatím vyplavuje a vyplavuje glukózu. Když pak odejdeme ze šéfovy kanceláře, metabolismus se začíná – velmi pomalu – zklidňovat. Zdravý člověk glukózu postupně
„spláchne“ inzulínem (i když ani jeho metabolismu takové opakované stresové výlevy nesvědčí).
Diabetik to tak snadné nemá. Pokud by se po stresové situaci změřil, pravděpodobně by zjistil, že glykémie stoupla. (Jedna pacientka hezky popsala tuto zkušenost: dělala si ten den „velký“ glykemický profil a s uspokojením pozorovala, jak má pěkně vyrovnané glykémie, mezi 5-7. Pak najednou odpoledne 20! Přemýšlela, co dělala, co jedla…a pak na to přišla. Asi hodinu před měřením měla nepříjemný telefonát s tchyní a hrozně se rozčílila. Nebýt profilu, ani by si neuvědomila, že výkyv způsobily opravdu jen a jen nervy.)
Problém je, že tygrů v dnešní době moc nepotkáváme, zato protivných šéfů a tchyní hodně /těm hodným se omlouvám /. Reakce „boj nebo útěk“ se tak příliš neuplatní. Nějaké formě stresu jsme v moderní společnosti vystaveni téměř permanentně a náš metabolismus na to stále reaguje podobně jako kdysi metabolismus jeskynního muže. Diabetik tedy musí počítat s tím, že stres způsobuje dekompenzaci.

Co s tím? Stresu a problémům se úplně vyhnout nemůžeme, proto si musíme hlídat svůj životní styl a psychickou pohodu.

NĚKOLIK PROTISTRESOVÝCH ZÁSAD PRO DIABETIKY

1. Prevence

Počítejte s tím, že stresu se nevyhnete. Tak se alespoň snažte sami si ho nepřidělávat a nezhoršovat: učte se být nad věcí, rozčilovat se co nejméně a jen podstatnými věcmi, pravidelně relaxovat a „vypínat“. (Pokud jste odjakživa nervák, nepůjde vám to asi hned, ale časem se budete zlepšovat.)

2. Zvládání momentálního stresu

Když už cítíte, že ve stresu jste, snažte se ho co nejvíc zmírnit. Stále si opakujte něco, co vám uleví (klidně i z oblasti nespisovného jazyka , např. „že když nejde o život, jde o ….“). Tím přimějete mozek, aby vysílal uklidňující signály tělu – vždyť se vlastně nic moc neděje, že? Tělo se podle toho zachová a fyziologickou stresovou reakci omezí. Naučte se používat v zátěžových situacích klidné pomalé dýchání, opravdu funguje. Také humor a nadsázka hodně pomáhají.

3. Po odeznění stresové situace

Metabolické následky stresu nejlépe „zlikvidujete“ tělesnou aktivitou. Tělo se připravilo na pohyb, tak mu ho poskytněte, vyplavená energie se tak spálí. Je to nejzdravější a nejnormálnější způsob, jak se zklidnit a srovnat si kompenzaci. Místo cigarety / piva / jídla (!) si naordinujte třeba rychlou pochůzku a nějaké protahovací cvičení (uvolníte svalové napětí). Pokud nemůžete nikam odejít, aspoň párkrát vyjděte schody nebo si vymyslete nějaký jiný pohyb.
Omezte „dodatečný stres“- snažte se problém vypudit z hlavy a netrápit se s ním, pokud ho nemůžete v tuto chvíli řešit.
Změřte se. Jste-li na inzulínu, možná bude potřeba si připíchnout.

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz