Cukr v moči: kdysi klíč k diagnóze, dnes jen doplněk

Stanovení cukru v moči bylo v 19. a 20. století nejdůležitějším vyšetřením nejen pro rozpoznání diabetu, ale i pro hodnocení účinnosti léčby. Představujeme vám výběr nejdůležitějších metod, jakými se analýza cukru (glukózy) v moči prováděla, a příslušné technologické vybavení.

Cukr v moči: kdysi klíč k diagnóze, dnes jen doplněk

1. TESTAČNÍ KITY

Po válce byly v laboratořích i při selfmonitoringu k přítomnosti cukru v moči, a k přibližnému stanovení jeho množství, využívány testační kity a později i testační proužky. Jeden z testačních kitů ze sbírky českého Muzea diabetu můžete vidět na úvodní fotografii.

2. ZKUMAVKOVÉ REDUKČNÍ ZKOUŠKY

Na začátku 2. pol. minulého století praktikovaly nemocnice i ambulance rychlejší zkumavkové redukční zkoušky, např. zkoušku Fehlingovu nebo Nylanderovu. Při analýze bylo zapotřebí zahřát moč ve zkumavce s příslušným chemickým činidlem nad Bunsenovým plynovým kahanem. Při Fehlingově zkoušce se glukóza v moči projevila vznikem červené sraženiny. Tyto analýzy byly jen kvalitativní (zjišťovaly pouze přítomnost cukru v moči, nikoliv jeho množství). Přesnějším, semikvantitativním vyšetřením byla Benediktova zkouška, kterou někteří pacienti mohli provádět i doma samostatně podle návodu: do zkumavky dáme 2,5ml modrého Benediktova činidla a potom nakapeme 4 kapky moče. Zahříváme 3 až 5 minut. Podle barvy odhadujeme koncentraci cukru v moči: modrá = žádný cukr, modrozelená = 0,1–0,4%, zelená = 0,5–1,0% cukru, žlutá = 1,5–2,0% cukru, oranžová 2,0–4,0% cukru, červená 4,0–7,5% cukru, hnědá = nad 7,5% cukru.

3. DIAGNOSTICKÉ PROUŽKY

Pokrokem v analyzování cukru v moči (specificky pouze glukózy) bylo nasazení tzv. suché chemie. Byly vyvinuty diagnostické proužky GlukoPHAN (pro stanovení glukózy v moči), DiaPHAN (pro stanovení glukózy a ketolátek v moči), PentaPHAN až DekaPHAN (pro vyšetření 10 látek v moči – krve, leukocytů, bilirubinu, urobilinogenu, ketonů, glukózy, proteinů, pH, dusitanů …). Tyto proužky se krátce ponořily do vzorku moči a po jedné minutě se jejich testovací část zbarvila. Pro zjištění koncentrace glukózy
v moči stačilo jen porovnat barvu proužku s barevnou stupnicí na obalu. Tato analýza již byla velmi přesná a praktikuje se dosud. Dnes vyšetřujeme přítomnost cukru v moči především k vyhledávání nových diabetiků, např. při vstupním nemocničním screeningu.

4. KOLORIMETRIE

Mnohem přesnější metodou byla kolorimetrie. Ke změně barvy vzorku moči docházelo při chemické reakci s cukrem, pokud byl přítomný. Výslednou barvu moči v hodnoticí nádobce zprvu vyhodnocoval člověk jen s pomocí svého poměrně citlivého zraku. Později bylo vyhodnocení prováděno již dokonaleji prostřednictvím přístroje – kolorimetru, který nabídl mnohem přesnější výsledky.
V roce 1930 certifikoval kolorimetr Wilhelm Cerecelius s rozsahem měření do 700 mg %, se stejným rozsahem měření se používal od roku 1935 do roku 1970 kolorimetr Wilhelm Seifert. V roce 1970 bylo rozhodnuto měřit do 400 mg %. Kolorimetry byly postupně vystřídány polarimetry a ty zase fotometry a senzitivními elektrodami.

5. POLARIMETRIE

Historickou optickou metodou pro analýzu cukru v moči byla polarimetrie. Polarimetr je elegantní přístroj, který umí měřit úhel otočení roviny polarizovaného světla, které způsobí cukr (glukoza) v moči. Na fotografii je lékařský kruhový polarimetr Frič, který má stupnici přímo v hodnotách koncentrace cukru v moči. Josef Jan Frič se svým bratrem Janem Ludvíkem Fričem založil v roce 1883 dílnu pro přesnou mechaniku, kde vyráběli i polarimetry pro stanovení cukernatosti v tekutině. Přístroj sestrojili spolu s cukrovarníkem a vynálezcem Janem Vincencem Divišem v roce 1892 a v roce 1908 pak uvedli zdokonalený model. Tento přístroj byl začátkem 20. století v USA přijat jako úřední normál.

JAK SE HODNOTILA ÚČINNOST LÉČBY INZULINEM?

Pomocí polarimetrů se hodnocení účinnosti inzulinové léčby mohlo provádět výpočtem: od příjmu sacharidů v potravě se odečetlo množství vymočeného cukru, a tím se získala hodnota tzv. tolerance sacharidů. Ztráty cukru v moči se zpravidla vyšetřovaly jednou za 24 hodin, ale pro přesnější hodnocení se vypočítávaly dávky pro čtyři denní období: dopoledne, odpoledne, první polovina noci a druhá polovina noci. Podle těchto zjištěných ztrát se upravovala dávka inzulinu při intenzivní léčbě. Aby mohla tato terapie fungovat, bylo nutné vyvinout velmi přesnou (kvantitativní) metodu pro zjišťování množství glukózy vyloučené do moči.

HISTORICKÉ MILNÍKY VYŠETŘOVÁNÍ CUKRU V MOČI

• První klasický popis diabetu pochází z 2. století z pera řeckého lékaře Aretaiose z Kap-padokie. Ten chápal diabetes jako „podivuhodnou nemoc, při níž se maso i kosti společně rozpouštějí v moči.“
• O sladké chuti moči však věděli již staří Indové.
• V roce 1674 Thomas Willis popsal sladkou chuť moči po velkém jídle.
• V roce 1776 Mathew Dobson dokázal, že sladká chuť moči je způsobena cukrem.
• V roce 1841 Karl August Trommer, později pak Johan Florian Heller (1844) a Hermann von Fehling (1850) vyvinuli klasické chemické reakce na zjišťování cukru v moči.
• V roce 1857 objevil český lékař Vilém Petters v moči aceton.
• V roce 1889 Oskar Minkowski a Joseph von Mering prokázali cukr v moči psů po odstranění slinivky.
• V roce 1921 byl objeven inzulin a vyšetření cukru (glukózy) v moči se stalo základním vyšetřením pro rozpoznání diabetu.
• Byly zavedeny zkumavkové redukční zkoušky.
• Lidé s diabetem byli školeni ve vyšetřování cukru v moči pomocí Benediktova činidla.
• Objevily se testační kity a testační proužky.
• V laboratořích byl ke kvantitativnímu stanovení koncentrace cukru v moči využíván kolorimetr a později i polarimetr.

Z UČEBNICE JOSEFA THOMAYERA

„Počátek diabetu se nedá zjistit. Po delším trvání nemocní hubnou a naříkají si na úbytek sil. Hlavní příznaky jeví moč: obsahuje cukr, jehož objevení jest pro diagnózu rozhodným. Obnáší až 10 % cukru. Kvantum moči je obyčejně větší, 2–3.000 cm2, ale i více. Kromě toho nalézá se v moči aceton, kyselina acetonová….“
(Thomayer J.: Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Nakladatelství Bursík and Kohout, Praha 1897, str. 135–136).


ČESKÉ MUZEUM DIABETU

Tento vzpomínkový seriál vzniká ve spolupráci s českým Muzeem diabetu (www.diabetesmuseum.cz). Pokud byste chtěli ke sbírce přispět a poskytnout svůj starý glukometr, dávkovač inzulinu, inzulinovou pumpu, lahvičky od starých inzulinových preparátů, váhy nebo jiné věci související s léčbou diabetu, kontaktujte muzeum
na adrese muzeum.48@seznam.cz.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na