Co je to plazí mozek a jak působí při komunikaci?

Komunikace je jedním z nejsložitějších procesů v mezilidských vztazích. Vstupujeme do ní totiž s přesvědčením, že ten druhý má stejnou úroveň znalostí a zkušeností jako my. To však většinou nebývá pravda, a tak dochází ke komunikačním šumům. Podle školitele a podnikatele Ivo Tomana, jak uvedl ve své publikaci Debordelizace hlavy, reagujeme třemi odlišnými programy.

Náš vývojově nejstarší plazí mozek hlídá nebezpečí. Novější neboli střední mozek řídí naše emoce. A nejmladší neokortex je sídlem logického myšlení. Když mluvíme, snažíme se z našeho neokortexu, sídla logického myšlení, vyslat své myšlenky do neokortexu druhého. Takhle to ale nefunguje.

Spotlight efekt: Když (nejen) diabetik přeceňuje zájem ostatních o svou osobu

Někdy se vám v životě může zdát, že mezilidské vztahy jsou velmi tvrdý oříšek. Snažíte se navenek vůči druhým tvářit sebevědomě, schopně a chcete ...

I v partnerských vztazích vznikají komunikační šumy

Druhý přijímá námi vyslanou informaci plazím mozkem, tím nejstarším. Až po vyhodnocení, zda je tato zpráva pro jeho příjemce nebezpečná, či nikoliv, ji pustí dál. Představte si, že mluvíte s advokátem, který perfektně ovládá svůj obor. Pokud na vás půjde s rozdílem účinnosti a platnosti zákona, svéprávností, apelací či jakýmkoliv dalším výrazem, který si domyslíte, může se domnívat, že mu perfektně rozumíte, protože se jedná o pojmy, které jsou jeho denním chlebem. 

Stejně tak je to u partnerských vztahů. Žena, která svému muži potřetí vynadá za to, že nechá talíř položený na lince a nedá ho do myčky, může celou situaci vnímat mnohem intenzivněji než samotný muž. Ten pravděpodobně vůbec nerozumí tomu, proč je tato činnost pro ženu tak důležitá, ta už je ale ve svých myšlenkách, kdy přemýšlí nad tím, že muž ji nerespektuje, nevnímá, nenaplňuje její pocity a tak dále. Muž vidí jen talíř, který se mu zrovna teď nechtělo uklízet. Došlo tady ke komunikačnímu šumu. Jedna ze stran, v tomto případě žena, předpokládala, že má stejnou úroveň poznatků i se stranou druhou. Ale nikoliv.

Kritické myšlení na sociálních sítích: Proč mohou být sdílené subjektivní zkušenosti nebezpečné?

Nepřijímejte informace na sociálních sítích jako daná fakta. Analyzujte, vyhodnocujte. Čerpejte vždy z více zdrojů. V době, kdy je jednoduché ...

Plazí mozek nás má chránit

Plazí mozek nepustí dál hned několik informací:

• ty, které vyhodnotí jako nebezpečné, ačkoliv samotné ohrožení nemusí být skutečné,
• ty, které se mu nelíbí, přičemž ne vždy musí hrát prim logika, někdy rozhodují také emoce,
• ty, kterým nerozumí – abstraktní slova, statistiky, složitá a náročná fakta,
• ty, kterých je moc (typicky od ženy, která pošle muže na nákup a vše mu řekne mezi dveřmi bez nákupního seznamu).

Pokud člověk neví, o čem druhý mluví, má tendence „utíkat“. Stejné je to s diabetem. Pokud na vás vychrlí doktor mnoho informací, kterým nerozumíte, začnete se připravovat na útěk a přestáváte vnímat, co pro vás mělo být důležité a prospěšné. V opačném případě, pokud vy budete někomu něco vysvětlovat a vezmete to pro laika až příliš odborně, pozornost druhého vám rovněž nezůstane.

Jak nerozhodit druhé

Vysíláme a zároveň přijímáme informace každý den. Mluvme s druhým člověkem tak, aby se cítil v bezpečí, nezasekl se kvůli přemíře informací a důvěřoval nám. Důležité také je, aby se mu informace líbily, aby jim rozuměl a aby jich nebylo moc a nevyvolal se jimi konflikt. Zdá se vám to až příliš složité? Zkuste to v praxi a uvidíte, že na tom nic není.

Jak uklidnit sebe

Negativní emoce nepotlačíte tím, že je budete vyvracet. „Nemám strach, nezávidím, jsem klidný…“ Naopak, prvním krokem k úspěchu je přiznat si, co cítíte, a pojmenovat to. Tím, že dáte emocím jméno a přiznáte si, co skutečně cítíte (strach, úzkost, žárlivost), je zklidníte. Pokud nemůžete jakkoliv ukočírovat to, co se ve vás teď děje, je dobré změnit místo. Zkrátka odejít.

Uvědomit si, jak se cítíte, není jednoduché. Často se stydíme přiznat sami sobě, co v nás konkrétní pocit skutečně vyvolává. Některé věci nám jen útočí na příliš bolavá místa. Vhodné je také dle autora motivačních knih – Ivo Tomana – přemýšlet o následcích svého chování a pokusit se o co největší uvolnění.

Jak uklidnit druhé

Když někdo bouchne, těžko ho uklidníte tím, že s ním budete v klidu mluvit. Může to fungovat, ale ve většině případů spíš nebude. Co NEDĚLAT s rozrušeným člověkem:

• Dodávat mu odvahu a banalizovat jeho situaci: „Neboj se, není to tak hrozný, jak to vypadá.“
• Dávat mu rady: „Uklidni se!“
• Odporovat mu – vyvarujte se slova ale, dává prostor pro diskuzi a zbytečně podněcuje hněv.

Jak se naopak chovat, pokud se potýkáte s rozrušeným člověkem:

• Ukažte mu, že ho vnímáte, zeptejte se, co se stalo.
• Zkuste uhádnout pocity, které cítí, respektujte je.
• Zeptejte se na důvod.
• Vybídněte ho k řešení, zeptejte se, jak mu můžete pomoci, mluvte s ním o následcích.
• Povzbuďte jej, ať řekne víc.

V neposlední řadě vždy vnímejte rozdíl v tom, co cítíte vy a co cítí druhý. Dva lidé mají sotva podobné pocity. Každý z nich jedná na základě svých subjektivních pocitů a zkušeností, které mohou být diametrálně odlišné od těch vašich. Vysvětlujte, doptávejte se. Komunikace je umění. A jako takové se musí zdokonalovat.

Zdroj: kniha Debordelizace vztahů od Ivo Tomana, Wikisofia

19055