Co dělat, aby senzor vydržel a fungoval, jak má?

Kontinuální a skenovací monitory glukózy se stávají již běžnou součástí léčby mnoha pacientů zejména s diabetem 1. typu a je zřejmé, že se zvyšující se dostupností těchto systémů se bude jejich použití stále rozšiřovat. Pro správný chod systému a zajištění jeho maximální doby využití je však potřeba dodržovat určité zásady při jeho zavádění i během celé doby nošení.

Co dělat, aby senzor vydržel a fungoval, jak má?

Jak zajistit správnou funkčnost kontinuálního monitoru a jak využít plné doby jeho použití?

Zavádění senzoru: na co myslet předem

Nejvhodnějším místem pro zavedení senzoru bývá oblast paží, břicha či horní část hýždí. Doporučená místa pro zavedení se u různých systémů mohou lišit. U kontinuálních monitorů spol. Dexcom a Medtronic se upřednostňuje oblast břicha či horní část hýždí, systém Freestyle Libre vyžaduje zavedení do oblasti paže. Zvolíte-li jiné místo zavedení, nemusí to znamenat špatnou funkčnost senzoru, ale nelze výrobcem deklarovat stejnou přesnost měření, jako u ověřených míst. Místa pro zavedení senzoru pravidelně střídejte, stejně jako u míst pro aplikaci inzulinu. Vyhněte se přitom místům se zatvrdlým nebo zjizveným podkožím a rovněž místům, u kterých lze předpokládat časté ohýbání těla či velké pohybové zatížení při vykonávání fyzické aktivity. Senzor se snažte zavádět vždy do podkoží s dostatečným množstvím tukové tkáně, nikoliv do svalu.

Udržujte odstup

Při aplikaci inzulinu si dávejte pozor na zachování dostatečné vzdálenosti mezi místem aplikace (nebo zavedenou kanylou u inzulinové pumpy) a senzorem. Minimální doporučená vzdálenost senzoru od místa aplikace inzulinu je u systému Dexcom či Medtronic 7,5 cm. 

Před zavedením senzoru je vždy vhodné dané místo odmastit, vyčistit od jakýchkoliv nečistot a vydezinfikovat. Jednat tak snížíte riziko infekce, jednak zajistíte lepší přilnutí náplasti v okolí senzoru. Pokožka by před přiložením náplasti senzoru měla být zcela suchá.

Krvácení senzoru: nemusí být důvodem k výměně

Drobné krvácení okolí zavedení senzoru bezprostředně po jeho zavedení nemusí být vždy důvodem k jeho výměně. Pokud je tedy krvácení drobné a lze jej zastavit. V případě vylití krve k místu kontaktu s vysílačem odsajte krev sterilní gázou a vysílač následně k senzoru připojte. První den zavedení však buďte na pozoru a ověřujte přesnost měření senzoru osobním glukometrem. Pokud je krvácení silné nebo se v místě tvoří podlitina, senzor byste měli vyjmout.

Fixování senzoru: zkušeností pacientů

Pro lepší upevnění senzoru lze použít různé druhy náplastí. Pacienti mají dobré zkušenosti s tzv. „tejpy“. V případě větší náchylnosti na podráždění pokožky lze použít také sterilní prodyšné krytí (např. Tegaderm, IV3000 nebo Suprasorb F). Senzory by však neměly být celé přelepené. Fixační náplast proto přikládejte okolo vysílače (u velké náplasti lze vystřihnout „okénko“ velikosti vysílače), případně přichyťte jen část vysílače (to je žádoucí pro dobrou fixaci zejména u senzoru Enlite). U systému Freestyle Libre je pro správnou funkčnost třeba vyvarovat se zakrytí centrálního otvoru senzoru.

Přes internet lze dnes již pořídit i mnoho hotových náplastí pro fixaci daného typu senzoru. Seženete i prodyšné textilní návleky, které snižují riziko vytržení či odlepení senzoru, zejména u dětských pacientů.

V případě alergie na náplast senzoru pacienti někdy praktikují (obdobně jako u kanyl inzulinových pump) metodu tzv. „sendvičového“ lepení. Pacient tedy použije hypoalergenní prodyšnou náplast, která mu nezpůsobuje alergii, do ní vytvoří malý otvor pro zavedení jehly s elektrodou senzoru a senzor přes ni takto zavede. Okolo pak opět přilepí fixační vrstvu. Tato metoda však vyžaduje určitou zručnost a ne u všech senzorů ji lze snadno aplikovat. Problémy může dělat zavedení jehly přesně do vytvořeného malého otvoru, tak aby nebyla zavedená skrze náplast.

Kalibrace senzoru: kdy ji provádět a kdy raději ne

Stěžejní pro správné fungování senzoru, který vyžaduje kalibraci, je právě správná kalibrace. Senzor by se měl kalibrovat s minimální frekvencí vyžadovanou od výrobce (většinou 2x denně). Pacient však může kalibrovat systém i častěji, pokud má pocit, že hodnoty na senzoru neodpovídají skutečným hodnotám glykemie.

Nejdůležitější je v tomto případě vybrat správnou dobu, protože kalibrace vyžaduje stabilní glykemii. Ideální dobou pro kalibraci, zejména tu první, u které neznáme předchozí trend glykemie, je ráno nalačno, kdy glykemie není ovlivněna jídlem, bolusovou dávkou inzulinu ani vyšší fyzickou aktivitou, a lze tedy předpokládat, že glykemie nebude prudce stoupat ani klesat. Kalibrovat byste tedy neměli 1–2 hodiny po jídle nebo bezprostředně po vyšší fyzické námaze, která zapříčiňuje prudké změny glykemie. Dalším nevhodným momentem pro kalibraci mohou být extrémní hodnoty glykemie, tj zejména velmi nízké hypoglykemie, ale i velmi vysoké hyperglykemie, protože v těchto oblastech glykemie jsou senzory méně přesné. Pokud tedy patříte k pacientům, kteří mají glykemii obecně hodně labilní, můžete mít s věrohodností aktuálních hodnot na těchto systémech znatelné problémy. Pro zajištění větší přesnosti měření nejprve stabilizujte glykemii a následně kalibrujte. Kalibrace nemusí být nutně provedena hned na vyžádání systému. Můžete ji provést i mimo vyžádání, pokud je pro ni zrovna vhodná doba dle aktuální glykemie.

Nepřesnost měření

Za nepřesnost měření někdy může i samotná kalibrační hodnota z osobního glukometru. Znečištěné prsty či špatná skladovací teplota proužků mohou mít za následek špatně změřenou hodnotu glykemie na glukometru, která pak rozhodí i kontinuální monitor glykemie

Dávejte také velký pozor na kalibrace v nočních hodinách, kdy může vlivem zalehnutí senzoru dojít k falešnému poklesu glykemie. Pacienti jsou tak často v obavách, že senzor měří špatně, když jim náhle ukazuje hypoglykemické hodnoty, ačkoliv glukometr změří mnohem vyšší hodnotu. Největší chybou, kterou může pacient v tuto chvíli udělat, je kalibrovat systém hodnotou z glukometru. Systém se totiž přirozeně po odlehnutí senzoru dostává zpět do prostředí s aktuální hladinou glykemie a hodnoty se tedy vrací do původních správných hladin. Kalibrace v momentě, kdy systém ještě ukazuje falešně nízké glykemie, by po návratu do původních hladin systém zcela rozhodila.

Správná kalibrace a rovněž udržování glykemie v mezích normy jsou tedy hlavními faktory, které mají pozitivní vliv na přesnost senzoru a dobu jeho použití.

Kam (ne)můžete se senzorem?

Pacienti si často kladou otázky, do jakého prostředí se senzorem mohou vstoupit a kam raději ne. Často pak takové situace testují metodou „pokus-omyl“ a sdílejí své zkušenosti prostřednictvím sociálních sítí. Na základě oficiálních doporučení výrobce by senzor, vysílač ani přijímač neměly být nošeny při vyšetření s pomocí MRI (magnetické rezonance), CT (počítačové tomografie) nebo  diatermální terapii. Běžný rentgen v rámci letištních kontrol nebo při vyšetření by neměl způsobovat poškození systému. Koupání ani solárium rovněž nejsou překážkou v nošení senzoru. V případě solária je však třeba mít na paměti, že pod vysílačem se neopálíte.

Naopak pozor byste si měli dávat v sauně, kde by vlivem extrémních teplot mohlo dojít k poškození vysílače nebo ke špatnému změření glykemií. V tomto případě je tedy vhodné použít raději na senzor záslepku a do sauny vstupovat bez vysílače.

Ing. Anna Holubová

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x