Česká miss Andrea Bezděková: Důležité je cítit se ve svém těle dobře
03. 12. 2020
Celebrity
Jako každá holka o modelingu snila, ale od maminky ho měla doslova zakázaný. Stejně se molo stalo součástí života. Dráhu modelky odstartovalo předloňské vítězství v České miss.
Po vítězství v soutěži média pochopitelně řešila vaši „postavu snů“. Pokud vím, tak ve vašem případě ji nikdy neformovala žádná dieta, ale spíš sport. Jakému sportu za ni vděčíte?
Pro mě je důležité cítit se ve svém těle dobře. Máte pravdu, žádnou striktní dietu jsem nikdy nedržela, ale na druhou stranu se mi zdá, že léta, kdy jsem mohla sníst cokoliv bez sebemenší známky sytosti, jsou pryč. Sportuji v podstatě každý den už jen proto, že bydlím 15 minut od metra a pravidelně skáču mezi zavírající se dveře. Sport beru jako součást své práce. Oblíbila jsem si tenis, inline brusle, ráda zajdu na badminton, miluju snowboard a letos jsem dokonce uběhla svůj první půlmaraton.
Takový vztah k pohybu jste měla už odmalička?
Tomu, jaký mám vztah ke sportu, vděčím hlavně svým rodičům. Vedli k tomu mě a mého staršího bráchu odmalička. Ve dvou letech jsem uměla plavat, ve třech letech jsem jezdila na kole a ve 4 letech jsem poprvé stála na lyžích. Věnovali nám tolik času, kolik jen bylo v jejich silách.
A o modelingu jste tehdy snila?
Před modelingem mě vždy bránila vlastním tělem mamka. U nás doma byla vždy priorita vystudovat.
Řešíte nějak správnou životosprávu?
Řeším a konec konců mě tahle “problematika” zajímá i baví. Jak se říká, ve zdravém těle, zdravý duch.
A nějaké svoje hříchy v životosprávě prozradíte? Co třeba alkohol? Jako misska za sebou máte hromadu párty, ne?
Já jsem nikdy nebyla moc velký alkoholový nadšenec, kolikrát si dám skleničku, jen abych byla na stejné vlně s přítomnými hosty. No a pak jsou ty zrádnější eventy, kdy se sejde dobrá parta lidí a vy dobrovolně nastoupíte na palubu nezapomenutelných zážitků.
Když pijete, co nejraději pijete?
Když už mám říct nějakému alkoholickému nápoji ano, je to nejčastěji bílé víno nebo proseco.
Co pivo?
Pivo jsem se už několikrát zkoušela naučit pít, zatím stále neúspěšně.
Bezprostředně po získání korunky jste řekla, že chcete být miss jako třeba Nikol Švantnerová, která si ji nasadila na hlavu rok před vámi. Co to přesně znamená? Daří se vám to?
Bezprostředně po získání korunky jsem řekla spoustu věcí, které bych ráda vzala zpátky. Nemyslím to nijak zle, ale teď už vím, že být sama sebou je ta nejcennější a nejsilnější zbraň jakou v showbyznysu máte.
Dovolila jste titulu královny krásy, aby vám zásadně změnil život?
On se mě na nic neptal, on mi ho zkrátka změnil. Přerušila jsem studium, odstěhovala se do Prahy a začala se adaptovat ve veřejně známé společnosti. Na jednu stranu to bylo velmi vzrušující, ale na druhou stranu to bylo velmi náročné a vyčerpávající.
Co vám korunka vzala a co dala?
Vždy říkám, že všechno, co člověk dělá, má dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Poznala jsem spoustu inspirativnich lidí, ale několikrát jsem se v lidech zklamala. Navštívila jsem nespočet krásných míst, ale vždycky jsem se těšila zpátky domů. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe, odpouštět a brát věci tak jak jsou. Několikrát jsem své rozhodnutí vyhodnotila jako špatná, ale nikdy jsem ničeho nelitovala. Kdybychom nedělali chyby, nikdy bychom se nikam neposunuli. Proto se říká, že neúspěch je náš nejlepší učitel. Naučila jsem se své úspěchy a neúspěchy přijímat jako rovnocenné parťáky.
Měnila byste něco v posledních dvou letech?
Všechno je přesně tak, jak má být.
K té změně: vím třeba, že jste jednou přiznala, že před titulem jste šminky nijak neřešila, ale letos jste byla rovnou tváří Interbeauty Prague.
Šminky nijak zvlášť neřeším doteď, jen s tím rozdílem, že už vím, k čemu se používají. Maluji se, když si to situace žádá, když mám veřejně vystupovat nebo když mám pracovní schůzku. Ve svém volném čase ráda svoji kosmetickou taštičku nechávám netknutou.
Opravte mě, pokud se mýlím, ale kvůli miss a všemu, co následovalo, jste přerušila studium. Vrátíte se k němu?
Přerušila jsem školu, na kterou jsem se vždycky přála dostat. Teď mohu upřímně říct, že to byla chyba školu opustit. Kdybych tenkrát víc bojovala, jistě by to nějak skloubit šlo. Dneska bych si musela podat přihlášku znovu nebo úplně změnit obor a vzhledem k tomu, že bych byla o 5 let starší než spolužáci, tak se mi do toho úplně nechce. Uvidíme, nechci tomu říkat striktně ano nebo ne.
Někde jsem četl, že byste ráda dělala třeba manažerku sportovního týmu. V jakém sportu?
To teď těžko říct…
Subscribe
0 Komentáře
