Brazilská studie o moci přátelství: Proč jsou pro děti s diabetem opravdoví kamarádi důležití?

Brazilská studie o moci přátelství: Proč jsou pro děti s diabetem opravdoví kamarádi důležití?
Chápaví kamarádi jsou pro malého diabetika nesmírně důležití! Eliminují stres v každodenním boji s nemocí... Zdroj: Shutterstock

Těžké si představit z pozice zdravého člověka, co asi prožívá zejména dítko posléze, co mu lékaři sdělí diagnózu diabetu. Když je vám sedm, deset nebo třeba dvanáct let, chcete mlsat s kamarády přesně to, na co máte chuť, nebo běhat bezstarostně po venku od rána do večera. Jenže tohle vše skončí právě v momentu, kdy pán či paní v bílém plášti vyřkne nemilý ba bolestivý ortel.

Oporou pro malého diabetika jsou v první řadě rodiče, nebo alespoň měli by být, stejně jako zbytek rodiny. Ovšem neméně důležití jsou i přátelé, s kterými dítko tráví mnoho volného času. Jak vlastně vnímají nemocné děti své kamarády a jak se k nim nejbližší okolí chová? To zjišťovala před lety rozsáhlá brazilská studie. Na co vědci přišli?

Metody brazilské studie z roku 2008 na téma: Děti s diabetem I. typu a jejich přátelé

Brazilská studie byla cílena na malé pacienty z Endokrinologické a dětské diabetologické ambulance při nemocnici v Sao Paulu. Vědci absolvovali rozhovory s dětmi ve věkové kategorii 7 až 12 let, které měly s diabetem I. typu zkušenosti minimálně rok. K usnadnění komunikace použili odborníci též loutky, které si dětští respondenti sami vytvořili. Padaly otázky typu: „Řekni nám, co ti pomohlo nemoc zvládnout?“, „Jak ti pomohlo okolí zvládat cukrovku ve škole?“ nebo „Existoval někdo, kdo ti situaci jen stěžoval a proč?“

Mezi malými respondenty byla převaha dívek (celkem 13). Zbylými účastníky studie pak bylo šest chlapců.

Jakých odpovědí se vědečtí pracovníci od dětí dočkali?

Děti, které se zúčastnily brazilského výzkumu, potvrdily důležitost dobrých kamarádů v celoživotním boji s cukrovkou. Dítka se shodovala na tom, že bez jejich podpory a pochopení by nemoc zvládala mnohem obtížněji. A co konkrétně malí respondenti vědcům říkali? Zde je několik odpovědí:

Blossom (10 let): „Kamarádi jsou na mě hodní. Berou na mě ohledy třeba při jídle. Když si musím píchnout inzulín, upozorní mě dokonce na to a také na mě čekají se svačinou nebo obědem, abych nejedla sama.“

Bubbles (9 let): „Když mám vysoký cukr v krvi, kamarádi mě pobízejí, abych si s nimi více hrál, běhal a skotačil. Když naopak můj cukr hodně klesne, nabídnou mi něco sladkého, aby mi bylo lépe. Předtím se ale ptají učitele na to, co mi můžou k jídlu dát.“

Ronaldino (12 let): „Kamarádi jsou většinou otravní. Nabízejí mi sladkosti, i když vědí, že je nemohu jíst. Když je odmítnu, nechtějí si se mnou hrát. A to jsem se snažil jim svou cukrovku vysvětlit.“

Negativní přístup okolních dětí k malému diabetikovi (viz poslední odpověď Ronaldina) většinou pramení z nevědomosti o nemoci, tvrdí vědci z Brazílie. O to více by tedy měli být zapojeni rodiče a jiní dospělí z blízkého okruhu dítěte, aby kamarádům situaci řádně vysvětlili.

Rodina jako opěrný bod při léčbě cukrovky. Americká studie přináší emotivní zpovědi diabetiků

Nahlédněte společně s námi do duší diabetiků, kteří žijí v Jižní Americe. Jejich pocity se jistě tolik neliší od těch, které mají i Češi. Níže ...

Jakým způsobem podpořit dítě při sdělování diagnózy cukrovky kamarádům?

Jak bylo uvedeno výše, rodič a třeba i vyučující by měl podpořit dítě v tom, aby o cukrovce řeklo svým kamarádům. Může to zmírnit nejistotu a napětí v dětském kolektivu. Snáze se tak předejde i možné šikaně. Postupujte tedy následovně:

  1. Naslouchejte dítěti, pokud se něčeho obává a zeptejte se, proč tomu tak je.
  2. Řekněte malému diabetikovi, že kamarádi musí vědět o jeho nemoci, neboť tak mohou lépe a efektivněji zasáhnout v případě zdravotních komplikací (např. při hypoglykémii).
  3. Připravte dítko na všetečné otázky typu „To jsi cukrovku dostal ze sladkého?“, „To už si nikdy nedáš sušenku nebo tyčinku jako my?“, „Když si měříš krevní cukr, bolí tě to?“

Pakliže se malý diabetik stále zdráhá sám hovořit s kamarády o své nemoci, nebo je v dětském kolektivu nepochopen, měli byste jako dospělí vždy zasáhnout co nejdříve. Někdy pomůže větší osvěta o diabetu v kolektivu nebo zkontaktování rodiče kamarádů vašeho dítěte, které svému synovi nebo dceři lépe vysvětlí, co to vlastně ta cukrovka je.

Lepší je působit preventivně, než pak vystavit malého diabetika nepříjemným situacím či dokonce šikaně. Opravdoví kamarádi dítěte pak vždy pochopí, oč se jedná, a rádi nabídnou pomocnou ruku, kdykoliv to bude ten druhý potřebovat v nesnázích…

Zdroj: Chop.edu, Scielo.br

1297

Diskuze k článku