Blogerka Jitka Šrůtková: Cukrovku jsem přijala jako svou součást
22. 01. 2021
Celebrity
Sdílení je jedna z nejpřirozenějších lidských potřeb. Tu nám v dnešní době bohatě kompenzuje internet a sociální sítě. Výhoda těchto vymožeností tkví v tom, že umožňují (alespoň virtuální) setkání lidí, kteří mají stejné zájmy, anebo také stejné problémy – a nemusí se omezovat ani hranicemi států. Třicetiletá učitelka Jitka píše úspěšný blog o životě s cukrovkou a působí rovněž na Instagramu, kde může zaujmout velké množství lidí – a kromě diabetiků i ty, kteří s cukrovkou nemají žádné zkušenosti.
Jitko, jste oblíbenou blogerkou a působíte také na Instagramu. Co Vás tehdy motivovalo k tomu, abyste začala na internetu tvořit své texty?
Prvotní motivací k založení blogu byla moje láska k psaní, která pramení z dětství. Jako dítě jsem psávala deníky, které mám dodnes schované a moc ráda se k nim vracím. Z psané formy deníku jsem pak přesedlala na ťukání do klávesnice, až se jednoho dne zrodil můj blog.
Mohla byste ho prosím krátce představit?
Blog Sweet diabetic day (Sladký diabetický den), jak už sám název napovídá, pojednává o životě s tímto onemocněním. Čtenáři tu mohou najít zamyšlení a střípky ze života diabetičky. Mimo to tam najdete také praktické články věnované přímo diabetu – můj příběh o tom, jak mi byl diabetes diagnostikován, jak se vyrovnat s cukrovkou, doporučení na další diabetické profily a blogy, a také tipy a rady, zda zvolit k léčbě inzulínovou pumpu či pera, porovnání senzorů, apod.
Mimo blog si mohou čtenáři poslechnout také několik epizod z mého nového podcastu. Najdete ho pod názvem Kafe a inzulín a poslouchat jej můžete přes Spotify nebo Itunes.
Máte nějaký cíl, proč ho píšete?
Ano. Už od samého začátku blogování jsem měla jasný cíl ukázat lidem, že i s diabetem se dá prožít kvalitní a plnohodnotný život, a že se v zásadě až tolik neliší od toho “běžného” života. Přeju si, aby v článcích každý čtenář našel porozumění, a taky trošku inspirace a odhodlání k přijetí diabetu.
Jste také úspěšnou influencerkou na Instagramu, který je převážně vizuální a kde se sdílejí hlavně fotky a videa. Z jakého důvodu jste začala působit právě tady?
Instagram mě pohltil a já si tuto sociální síť zamilovala. Je to pro mě studnice inspirace. Jelikož jsem už v době Instagramu psala svůj blog, chtěla jsem jej propojit, aby se dostal k co největšímu množství čtenářů a diabetiků. Povědomí o diabetu je důležité i pro “zdravou” část populace, pro diabetiky je zas důležitý pocit sounáležitosti a vědomí, že na každodenní starosti nejsou sami. Instagram mi přišel jako skvělá platforma, kde se dají tyto dva světy prolnout.
Čeho se Vaše posty (fotky) především týkají?
Na Instagram přidávám příspěvky podle nálady. Jsou hlavně o diabetu a mém každodenním životě s ním.
Sledujte i Vy sama nějaké domácí či zahraniční diabetiky na sociálních sítích?
Ano – a myslím, že jich není málo. Sleduju především zahraniční diabetiky, ale i na české scéně přibývá spousta profilů zaměřených na diabetes. A to je skvělé, mám z toho radost. Myslím, že je potřeba o diabetu mluvit a sdílet témata. Má to význam pro povědomí veřejnosti, ale také pro nás diabetiky, protože podporující komunita lidí, kteří se denně potýkají s tím samým, co vy, je požehnáním.
Co Vás zajímá u zahraničních diabetiků?
Ze zahraničí čerpám informace především z oblasti léčebných pomůcek, jako jsou inzulínové pumpy, senzory, apod. V ostatních státech mají mnohdy dostupné věci a technologie, které u nás zatím chybí. To je fajn v tom, že si člověk může přečíst reálné zkušenosti uživatelů a těšit se na to, až novinky dorazí i do ČR.
Velkou inspirací je mi pak profil Američanky Lauren Biogorno. Dělá spoustu programů pro diabetiky a vychází ze své vlastní zkušenosti s cukrovkou. Moc se mi líbí, jak na onemocnění nahlíží nejen z pohledu medicínského, ale také psychosomatického. A jak dokázala své onemocnění přetvořit ve výhodu a pomáhá dnes tak tisícům diabetiků po celém světě.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna, co se týče publikování na sociálních sítích? Lákalo by Vás prosadit se i jinde, třeba na Tiktoku, který je u mladých uživatelů oblíbený?
Popravdě žádné plány nemám. Veškerou svou aktivitu na sociálních sítích dělám pocitově a hodně intuitivně. O TikToku jsem neuvažovala, tato platforma mi nic neříká. Ale kdoví, co budoucnost přinese. Člověk by nikdy neměl říkat nikdy 🙂
Podařilo se Vám díky Vašemu sdílení na webu navázat nějakou spolupráci např. na nějakém dia-projektu?
Ano, podařilo. Jedním takovým milým příkladem je spolupráce právě s vaším časopisem DIAstyl. Dalším větším projektem byla kampaň Hyper není super, zaměřená na informace o diabetu v souvislosti s jídlem.
Jakou roli mělo a má Vaše působení na soc. sítích na Vás samotnou z hlediska léčby diabetu? Pomohlo Vám například blogování určitým způsobem k tomu, abyste se s nemocí a vším, co k ní patří, lépe srovnala?
Za těch šest let, co píši blog a působím na sociálních sítích, se mi podařilo vybudovat komunitu diabetiků, se kterými sdílíme svoje radosti i strasti běžných dní. Mít takovou skupinu lidí je velký dar, ať už potřebujete s něčím poradit nebo se vzájemně povzbudit. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že si pomáháme vzájemně nejen srovnat se s naší diagnózou, ale máme také možnost se vzájemně inspirovat. S některými z nich jsem se potkala i osobně a zůstali jsme v užším kontaktu, což má blahodárný vliv na psychiku a tím pádem i na kompenzaci diabetu. Mým velkým snem je jednoho dne sebrat odvahu a uspořádat větší setkání této komunity, kde bychom si mohli vzájemně předat informace k léčbě a také navázat přátelství.
Jaké byly vlastně Vaše začátky poté, co Vám diabetes 1. typu diagnostikovali? Jakým způsobem jste se léčila tehdy a jak dnes?
Diabetes mi diagnostikovali, když mi bylo pět let. Pamatuju ještě léčbu injekčními stříkačkami. Od těch jsem se v průběhu let propracovala až k inzulinové pumpě. Tu využívám i v současné době. Celkově beru technologie, které máme k dispozici dnes, jako velkou pomoc a požehnání. Díky nim může člověk žít plnohodnotný život a mít své onemocnění pod kontrolou.
Existuje něco, s čím ještě pořád z hlediska léčby diabetu „bojujete“?
Z hlediska léčby jsem se naučila s ničím nebojovat, ale přijmout věci, tak jak jsou a snažit se z nich vždy vytěžit maximum. Razím teorii, že jakmile člověk přestane s cukrovkou bojovat a přijme ji jako součást sebe, bude se mu žít mnohem líp, což se odrazí i na kompenzaci diabetu.
Jitka Šrůtková (30 let)
Jitka pochází z malé vesničky na Jižní Moravě, která nese název Šardice. V současné době pracuje v Olomouci jako učitelka v mateřské škole, kde se věnuje třídě předškolních dětí. Volný čas zaplňuje čtením, procházkami přírodou s partnerem a pejskem. Je milovnicí kávy, plavání a v posledním půlroce propadla také józe.
Mgr. Kamila Leciánová
Subscribe
0 Komentáře
