
Mladý podnikatel Václav Staněk: Diagnóza mi změnila cíle
Sdílení je jedna z nejpřirozenějších lidských potřeb. Tu nám v dnešní době bohatě kompenzuje internet a sociální sítě. Výhoda těchto vymožeností tkví v tom, že umožňují (alespoň virtuální) setkání lidí, kteří mají stejné zájmy, anebo také stejné problémy – a nemusí se omezovat ani hranicemi států. Třicetiletá učitelka Jitka píše úspěšný blog o životě s cukrovkou a působí rovněž na Instagramu, kde může zaujmout velké množství lidí – a kromě diabetiků i ty, kteří s cukrovkou nemají žádné zkušenosti.
Prvotní motivací k založení blogu byla moje láska k psaní, která pramení z dětství. Jako dítě jsem psávala deníky, které mám dodnes schované a moc ráda se k nim vracím. Z psané formy deníku jsem pak přesedlala na ťukání do klávesnice, až se jednoho dne zrodil můj blog.
Blog Sweet diabetic day (Sladký diabetický den), jak už sám název napovídá, pojednává o životě s tímto onemocněním. Čtenáři tu mohou najít zamyšlení a střípky ze života diabetičky. Mimo to tam najdete také praktické články věnované přímo diabetu – můj příběh o tom, jak mi byl diabetes diagnostikován, jak se vyrovnat s cukrovkou, doporučení na další diabetické profily a blogy, a také tipy a rady, zda zvolit k léčbě inzulínovou pumpu či pera, porovnání senzorů, apod.
Mimo blog si mohou čtenáři poslechnout také několik epizod z mého nového podcastu. Najdete ho pod názvem Kafe a inzulín a poslouchat jej můžete přes Spotify nebo Itunes.
Ano. Už od samého začátku blogování jsem měla jasný cíl ukázat lidem, že i s diabetem se dá prožít kvalitní a plnohodnotný život, a že se v zásadě až tolik neliší od toho “běžného” života. Přeju si, aby v článcích každý čtenář našel porozumění, a taky trošku inspirace a odhodlání k přijetí diabetu.
Instagram mě pohltil a já si tuto sociální síť zamilovala. Je to pro mě studnice inspirace. Jelikož jsem už v době Instagramu psala svůj blog, chtěla jsem jej propojit, aby se dostal k co největšímu množství čtenářů a diabetiků. Povědomí o diabetu je důležité i pro “zdravou” část populace, pro diabetiky je zas důležitý pocit sounáležitosti a vědomí, že na každodenní starosti nejsou sami. Instagram mi přišel jako skvělá platforma, kde se dají tyto dva světy prolnout.
Na Instagram přidávám příspěvky podle nálady. Jsou hlavně o diabetu a mém každodenním životě s ním.
Ano – a myslím, že jich není málo. Sleduju především zahraniční diabetiky, ale i na české scéně přibývá spousta profilů zaměřených na diabetes. A to je skvělé, mám z toho radost. Myslím, že je potřeba o diabetu mluvit a sdílet témata. Má to význam pro povědomí veřejnosti, ale také pro nás diabetiky, protože podporující komunita lidí, kteří se denně potýkají s tím samým, co vy, je požehnáním.
Ze zahraničí čerpám informace především z oblasti léčebných pomůcek, jako jsou inzulínové pumpy, senzory, apod. V ostatních státech mají mnohdy dostupné věci a technologie, které u nás zatím chybí. To je fajn v tom, že si člověk může přečíst reálné zkušenosti uživatelů a těšit se na to, až novinky dorazí i do ČR.
Velkou inspirací je mi pak profil Američanky Lauren Biogorno. Dělá spoustu programů pro diabetiky a vychází ze své vlastní zkušenosti s cukrovkou. Moc se mi líbí, jak na onemocnění nahlíží nejen z pohledu medicínského, ale také psychosomatického. A jak dokázala své onemocnění přetvořit ve výhodu a pomáhá dnes tak tisícům diabetiků po celém světě.
Popravdě žádné plány nemám. Veškerou svou aktivitu na sociálních sítích dělám pocitově a hodně intuitivně. O TikToku jsem neuvažovala, tato platforma mi nic neříká. Ale kdoví, co budoucnost přinese. Člověk by nikdy neměl říkat nikdy 🙂
Ano, podařilo. Jedním takovým milým příkladem je spolupráce právě s vaším časopisem DIAstyl. Dalším větším projektem byla kampaň Hyper není super, zaměřená na informace o diabetu v souvislosti s jídlem.
Za těch šest let, co píši blog a působím na sociálních sítích, se mi podařilo vybudovat komunitu diabetiků, se kterými sdílíme svoje radosti i strasti běžných dní. Mít takovou skupinu lidí je velký dar, ať už potřebujete s něčím poradit nebo se vzájemně povzbudit. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že si pomáháme vzájemně nejen srovnat se s naší diagnózou, ale máme také možnost se vzájemně inspirovat. S některými z nich jsem se potkala i osobně a zůstali jsme v užším kontaktu, což má blahodárný vliv na psychiku a tím pádem i na kompenzaci diabetu. Mým velkým snem je jednoho dne sebrat odvahu a uspořádat větší setkání této komunity, kde bychom si mohli vzájemně předat informace k léčbě a také navázat přátelství.
Diabetes mi diagnostikovali, když mi bylo pět let. Pamatuju ještě léčbu injekčními stříkačkami. Od těch jsem se v průběhu let propracovala až k inzulinové pumpě. Tu využívám i v současné době. Celkově beru technologie, které máme k dispozici dnes, jako velkou pomoc a požehnání. Díky nim může člověk žít plnohodnotný život a mít své onemocnění pod kontrolou.
Z hlediska léčby jsem se naučila s ničím nebojovat, ale přijmout věci, tak jak jsou a snažit se z nich vždy vytěžit maximum. Razím teorii, že jakmile člověk přestane s cukrovkou bojovat a přijme ji jako součást sebe, bude se mu žít mnohem líp, což se odrazí i na kompenzaci diabetu.
Jitka Šrůtková (30 let)
Jitka pochází z malé vesničky na Jižní Moravě, která nese název Šardice. V současné době pracuje v Olomouci jako učitelka v mateřské škole, kde se věnuje třídě předškolních dětí. Volný čas zaplňuje čtením, procházkami přírodou s partnerem a pejskem. Je milovnicí kávy, plavání a v posledním půlroce propadla také józe.
Mgr. Kamila Leciánová