Billy Mills: Olympijský atlet s diabetem 2. typu

Na letních olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 se Billy Mills postaral o pořádné pozdvižení. Jako dosud neznámý vytrvalostní běžec vyhrál závod na 10 000 metrů. Média šílela, zvlášť když se dozvěděla o diagnóze diabetu 2. typu. Ne, není to chyba. Skutečně jde o 2. typ. Mills se o své nemoci dozvěděl v pouhých pětadvaceti letech, rok před svým zlatým triumfem.

Billy Mills: Olympijský atlet s diabetem 2. typu

William Mervin „Billy” Mills pochází z indiánského kmene Dakotů a vyrostl v rezervaci Pine Ridge. Jeho indiánské jméno zní Maka Taka Hela a znamená „ten, který miluje svoji zem“. Jako dítě do sportovních kroužků nechodil, ale jeho dny v rezervaci byly aktivní jiným způsobem – výjimkou nebyly dny, kdy si vyjel 24 kilometrů na kole na setkání s přáteli, pak přeplaval jezero, prošel se s přáteli a stejnou cestou se rychle vrátil zpět domů, aby ještě stihl jít s otcem rybařit na oblíbené místo necelých deset kilometrů pěšky od domu. „Měl jsem díky tomu velké množství kardivaskulárního cvičení,“ vzpomíná Mills. „Chtěli jsme se bavit. A hodně naší zábavy vyžadovalo pohyb.“

Indiáni závodit nemohli

Na střední škole začal Mills běhat dálkové tratě a cross-country závody. V zimě trénoval na běžkách a brzy se stal na škole neporazitelným. Díky tomu získal plnohodnotné stipendium ke studiu na univerzitě v Kansasu, kde v běhání pokračoval. Indiáni sice nemohli účastnit meziškolních závodů, ale časy se zaznamenávaly a trenér se mu i tak plně věnoval.

Millse v té době začalo zmáhat vyčerpání. Měl pocit, že se i potí jinak, než dřív. „Pot byl více vlhký, lepkavý,“ vzpomíná. Lékaři však nenašli jeho zdravotním stavu nic neobvyklého. Trenéři pojali podezření, že problémy jsou psychického rázu, a spočívají zejména v nedostatečném sebevědomí. Příčinu viděli v tom, že Mills vyrostl jako příslušník menšiny osamocený a musí se naučit se s tím vypořádat.
Po ukončení školy přestal Mills běhat – byl zklamaný ze svých výsledků z poslední doby. Dal se k americkému námořnictvu a oženil se. Teprve při návštěvě vojenského lékaře v roce 1963 konečně odhalil příčinu svého vyčerpání. Podstoupil orální glukózový toleranční test, kde mu vyšlo, že je „hraniční diabetik“ 2. typu. U nás by to byla pro sportujícího mladíka diagnóza nezvyklá, u amerických indiánů je však výskyt diabetu 2. typu extrémní. Mills uvádí, že každý 6 americký indián žije s diabetem.

Diabetes jako motivace

Pro Millse byl nově zjištěný diabetes motivací. Rozhodl se jej dostat pod kontrolu životním stylem a zdravým jídelníčkem. Vrátil se k běhání, vypracoval nový stravovací plán a změnil svou tréninkovou přípravu. To se mu vyplatilo a jeho úsilí ho dovedlo až do finále závodu mužů na 10 000 m a poté ke zlaté olympijské medaili, kterou vybojoval s časem 28 minut a 24,4 sekundy. Dodnes je jediným člověkem ze západní polokoule, který tento závod vyhrál. Reportéři ho vyhlásili za sportovce 20. století a jeho výkon označili za druhý největší olympijský okamžik všech dob.

Později se Mills zúčastnil i olympijského týmového maratonu a překonal 7 amerických rekordů v běhu.

„Byl to dar a já ho předávám dál“

Dnes je Millsovi 81 let a zprávy ze světa uvádějí, že aktivně běhal ještě ve svých 75 letech. „Jednou na něco zemřu, ale právě teď dělám vše, co je v mých silách, abych se ujistil, že to nebude nízká hladina cukru v krvi, ani tichý zabiják hyperglykemie,“ nechal se slyšet Mills.

Provozuje také svou neziskovou organizaci pro indiánskou mládež, která pomáhá bojovat proti diabetu u mladých amerických indiánů. „Ten olympijský závod, to byla moje chvíle. Měl jsem to ve své režii, ale když jsem zvítězil, cítil jsem, že je to dar od vyšší moci. Chtěl jsem vzít tu inspiraci, které se mi dostalo, a předat ji dál,“ vysvětluje Mills své další počínání. Využil své nově získané popularity a stal se spoluzakladatelem běhu Strong for American Indian Youth a později i stejnojmenné nezávislé neziskové organizace. Ta pomáhá indiánům zajistit základní potřeby pro přežití (jídlo, vodu a útočiště) a zároveň podporuje jejich vzdělávání, soběstačnost a sebeúctu. Součástí je i prevence diabetu.

Mills dlouhou dobu neúnavně cestoval po světě se svoji manželkou Patricií a šířil poselství o tom, jak důležité pro zdraví jsou pohyb a vyvážená strava. „Kdyby se Patricie nestala mojí ženou, nikdy bych nezískal na olympiádě zlatou medaili. Přiměla mě vrátit se k běhání a neustále mě motivuje. Ona je stejně jako já diabetik 2. typu, takže tomu všemu dobře rozumí. To cestování je o nás obou,“ vysvětlil Mills. S indiánskými dětmi mluvili manželé nejen o cvičení, ale i o návratu k původnímu, stravování domorodých indiánů, o tradicích nebo o naději na lepší život. V roce 2012 vyznamenal prezident Barak Obama Billyho Millse prezidentskou medailí.

Prožijte jeho závod

Podívejte se na překvapivé vítězství Billiho Millse na olympiádě v Tokiu na youtube.com/watch?v=5F5iCsymMj0.

 

 

 

 

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x