-- reklama --

Diabetik na Everestu: Base campem jsem pokořil vlastní rekord, říká Tomáš Jurek

Diabetik na Everestu: Base campem jsem pokořil vlastní rekord, říká Tomáš Jurek
Tomáš Jurek na svých cestách Zdroj: časopis Diastyl, se souhlasem Tomáše Jurka

Tomáš je milovník jakéhokoli sportu… ale když ho budete hledat, najdete ho nejspíše při zdolávání těch nejvyšších vrcholků. Loni to byl právě výšlap do základního tábora na Mount Everestu. Jak se na takový trek připravuje diabetik? A co pro něj bylo nejnáročnější?

Tome, vydal ses na trek do základního tábora na Mount Everest. Byl to tvůj dlouhodobý sen?

Navštívit Nepál a majestátné pohoří Himálaj byl můj obrovský sen posledních několik let. Lákala mě představa spatřit nejvyšší hory světa, prozkoumat tamější přírodu a poznat tak další část Země. Tato myšlenka byla každým rokem čím dál silnější a asi bylo jen otázkou času, kdy se mi podaří to zrealizovat.

A proč právě trek do tohoto základního tábora?

Dovolím si podotknout, že můj trek nebyl čistě jen do základního tábora Mt. Everestu a zpět, jak to nabízí spousta různých skupin a agentur, ale pokračovali jsme ještě dále přes sedlo Cho La Pass (5420 m) na vrchol Gokyo Ri (5357 m), odkud jsou nejkrásnější panoramata v této oblasti.  Celkově Himálaj je nádhernou částí světa, kde si můžete vybrat z řady krásných treků.

Jak dlouho celý trek trval?

V Nepálu jsme byli téměř měsíc, konkrétně od půlky října minulého roku. Samotný trek jsme si měli možnost užívat po dobu 18 dní, kdy jsme se pohybovali ve výšce od 2500 po 5420 m. n. m.

Co bylo tvým cílem? Vyčistit si hlavu nebo si něco dokázat?

Mým hlavním cílem bylo poznat část pohoří Himálaj, vidět Mt. Everest a spoustu dalších vrcholů, užít si nepopsatelnou krásu tohoto prostředí, poznat místní kulturu a život. Také jsem si chtěl posunout osobní rekord ve zdolané nadmořské výšce. Dále jsem to spojil s tím, že jsem si mohl vyčistit hlavu od všeho stresu, učení, těžkých chvil, které člověk za ty roky studia a života měl, a načerpat pozitivní energii.

Pro diabetika je pravidelný pohyb nezbytný. Vztah ke sportu si ale musíte promyslet

Vztah k pohybu si člověk buduje od dětství. Navíc v dětství to nemá zprvu úplně ve své kompetenci. Ke sportu nás většinou vedou rodiče, potažmo ...

MŮJ TRÉNINK BYLY DALŠÍ TREKY

Na takový trek asi nejde vyrazit bez příprav. Jak jsi trénoval ty?

Fyzická příprava je důležitá. V létě jsem absolvoval několik týdenních přechodů. Všechny tyto přechody jsem šel v rozmezí pěti až šesti dnů na těžko a kilometrově jsem se pohyboval okolo 100–130 km s vysokým převýšením. Samozřejmě nechyběly jednodenní výlety doma v Beskydech.

A jak se připravoval, co se týče praktických organizačních věcí?

Plánovat naplno jsme začali přibližně 2–3 měsíce před odletem. Služby, ubytování i dopravu, nepálského průvodce jsme pak zajišťovali přímo přes majitele ubytování, protože jeden člen naší skupiny měl s jeho službami dobrou zkušenost.

Není potřeba nějaké speciální povolení?

Není potřeba ho získávat dopředu. Nepálské vízum je možno vyřídit přímo na letišti. A vstupy do národních parků jsme také vyřizovali osobně.

Pořizoval sis nějakou speciální sportovní výbavu?

Převážně jsem používal stejnou výbavu jako při ostatních trecích. Pamatuji si, že jsem dokoupil čepici, rukavice a teplou mikinu z outdoorové firmy mého taťky (Jurek S+R). A trekové hůlky jsem si půjčil od mamky.

Cukrovka a bylinky: Meduňka lékařská zmírňuje stres a zlepšuje náladu i spánek

Jaro je v plném rozpuku a čas na pěstování bylinek je tady. Vypěstovat si je může každý, tedy i ten, kdo nemá zahrádku. Většina bylinek se totiž ...

NECHYBĚLA TECHNICKÁ VÝBAVA

Ještě se vrátím k přípravě. Co sis s sebou sbalil z dia pomůcek?

Příprava vypadala ssi podobně jako na jiné treky, jen jsem bral ohled na to, že je to na delší dobu. Nejdříve jsem si potřeboval zajistit věci, díky kterým bych si byl schopný pomoct sám, pokud by se něco stalo. Pokud by mi selhala pumpa, měl jsem spoustu alternativ, jak se s tím vypořádat. Sbalil jsem si s sebou náhradní pumpu, předplněná jednorázová pera a inzulinky, dále jsem měl dva glukometry s dostatkem proužků, kdyby mi nefungovaly senzory a samozřejmě dostatečnou rezervu materiálu k pumpě.

Nebál ses, že by pumpa nemusela v takových výškách fungovat?

Předem jsem si zjišťoval technické parametry pumpy, kdy je udáno, že do přibližně 3000 m. n. m. je garantována funkčnost pumpy, nad 3000 metrů do 4000 m. n. m. je udán rozsah pro skladování pumpy.

Kde jsi měl uložený inzulín?

Během dne jsem inzulín měl v batohu v toaletní taštičce, ve které nosím léky. V noci to byla zásadní změna. Inzulín jsem si dával do malého baťůžku ještě s pár dalšími drobnostmi a spal jsem s ním ve spacáku, aby mi nezmrzl.

Jak máš kompenzovanou cukrovku? Jaký byl třeba před trekem tvůj TIR a glykovaný hemoglobin?

Já si myslím, že má kompenzace je velmi dobrá a paní doktorka sdílí podobný pohled a řadí mě mezi její nejlepší pacienty. Glykovaný hemoglobin se mi dlouhodobě pohybuje v rozmezí 40-49 mmol/mol. TIR (v carelinku je rozmezí 3,7-9 mmol/l) mám v průměru 85 % plus mínus pár procent.

Kde jste se během treku ubytovávali?

Ubytování jsme měli po cestě v lodgiích. Jedná se o příbytky ze dřeva či kamene s minimální izolací, kde se topí jen v hlavní místnosti, kterou je jídelna. Pokoje jsou většinou vybaveny dvěma postelemi s matrací a dokonce už i nějakou dekou. V noci je zima, jelikož v pokojích není možnost žádného topení, ale v mém spacáku bylo teplo. V nejvyšších výškách byly teploty i kolem minus sedmnácti stupňů.

Rychlá a zdravá svačina pro diabetiky? Vsaďte na ovesné placičky s květákem, pochutnáte si

Květák by neměl v jídelníčku diabetiků chybět – je bohatý na vitamíny a minerály a také zdraví prospěšný. Mimo jiné je v něm obsažen sulforafan, ...

NEZASTAVIL MĚ DIABETES ANI CELIAKIE

Jak jste měli zajištěnou stravu?

Jídla jsem s sebou nesl dost z důvodu mého druhého zdravotního problému, a to celiakie. Jednalo se o dehydrované jídlo, instantní polévky a kaše, vakuovaný chleba, nějaké paštiky. Ale stravoval jsem se i po cestě v místních lodgiích. Vždy to byl ovšem risk. Tam v horách nemají vůbec ponětí, co bezlepková dieta znamená. Člověk, který nemá dietní omezení, se může bez problému stravovat klidně 2x-3x denně na lodgiích po cestě a teoreticky může nést minimum jídla.

A co jídlo na hypoglykemii?

Na hypoglykémii jsem měl sbalené energy gely, hroznové cukry, želé bonbony, tyčinky a sušené mango. Kvůli diabetu si nesu zhruba o 5 kg víc než zdraví turisté. Na začátku můj batoh vážil kolem 14 kilogramů. Asi dalších 6 kilogramů mi nesl náš průvodce.

Dělalo ti během cesty něco problém?

Největší problém nastal, když mi v noci přestal fungovat senzor. Bohužel zrovna nás čekala těžší pasáž a já šel s vysokou hodnotou. Měl jsem rozvrácený metabolismus. Rychle jsem se zakyseloval, byl jsem méně výkonný a špatně se mi s batohem na zádech dýchalo. Medicínsky ani pocitově to dobře nebylo. Správně bych měl zůstat a počkat. Bohužel už to nešlo, člověk musel jít dál a zvládnout to. K tomuto problému přitápěla pod kotel i vysoká nadmořská výška. Přeci jen, v 5000 metrech je množství kyslíku 50% oproti normálu.

Jak se ti dařilo hlídat si během treku glykémie?

Myslím si, že glykémie se mi dařilo držet velmi dobře. Při chůzi jsem převážně měl nastavený sportovní režim. Samozřejmě k jídlu dle glykémie jsem dával nižší bolusy a pokud jsem začal víc klesat, tak jsem na chvíli zastavil, odpočinul si a doplnil sacharidy. Prostě dle dané situace. Celkově jsem moc epizod hypoglykémií neměl.

Úspěch takového treku závisí i na počasí. Jak jste na tom byli vy?

Počasí bylo exkluzivní. První část dne bylo vždy slunečno s minimem mraků a odpoledne se pak pravidelně nasunula oblačnost, ochladilo se a zmizely i výhledy na okolní vrcholky.

Jak dlouho jste v base campu zůstali?

Byli jsme tam pár hodin. Vychutnával jsem si okolní atmosféru, pohled na okolní hory, ledovec. Užíval jsem si tu danou chvíli, co nejvíc to jen šlo, prožíval pocity radosti, štěstí.

Máš pocit, že bys to měl kvůli cukrovce těžší?

Ano, doslova těžší. (úsměv) Téměř vždy mám těžší batoh než ostatní. Ale jinak se to snažím nesrovnávat. Složitější je to v tom, že se člověk musí pořád kontrolovat a snažit se přizpůsobit aktuálním možnostem, proto po horách u nás radši chodím sám.

Pacienty z bývalého východního bloku trápí stejné nemoci. Čeští, polští a slovenští praktici se o ně chtějí starat, chybí jim ale pravomoci

„S chronickým selháním ledvin, srdce nebo s diabetem 2. typu se v Česku potýkají statisíce lidí. Celosvětově je takto nemocných přes miliardu a ...

DALŠÍ HORY MÁM V HLEDÁČKU

Cestování letadlem s sebou nese dodržování určitých pravidel. Musel jsi mít nějaké potvrzení o tom, že jsi diabetik?

Když někam letím v rámci Evropy, tak žádný formulář nenosím. Tím, že jsem letěl do Asie, tak jsem měl s sebou kartičku diabetika a zprávu z poslední návštěvy u diabetoložky, ale nic speciálně šité na míru.

Inzulín vozíš v příručním zavazadle?

Inzulín vždy u sebe! Nikdy nesmí přijít do odbaveného zavazadla, tam by se mohl znehodnotit. Ostatní materiály si převážně vždy beru s sebou do příručního zavazadla na palubu.

Byla ta cesta finančně náročná?

Myslím si, že si tuto cestu může dovolit spousta lidí, pokud mají možnost si vzít dovolenou na cca měsíc. Celková cena se všemi náklady mě vyšla na sumu kolem šedesáti pěti tisíc korun. Podotýkám, že jsme v Nepálu byli téměř měsíc a nezařizovali si nic přes cestovku, což by náklady zvýšilo. Nejdražší položkou jsou letenky, ale to je tak do většiny asijských zemí.

Máš nějaké další sportovní cíle?

Vylézt na Mount Everest. Ale ne, to je vtip. Než jsem letěl do Nepálu, zjišťoval jsem si, jestli tam nějaký diabetik vylezl. Našel jsem, že již tři diabetici horu zdolali. Já bych se ale chtěl zdokonalit v lezeckých schopnostech. Mým snem je vylézt na některou šesti tisícovku v Nepálu, případně nějakou čtyřtisícovku u nás v Evropě. A absolvovat co nejvíce treků po horách.

Tomáš Jurek, Himaláje | zdroj: časopis DIAstyl, se souhlasem Tomáše Jurka

Tomáš Jurek (25)

Tomáš se narodil v Brně, ale skoro celý život žije v Beskydech. Minulý rok dokončil studium na Lékařské fakultě v Ostravě obor Všeobecné lékařství. Diabetes ho provází již 22 let. K léčbě používá inzulinovou pumpu s hybridní uzavřenou smyčkou, senzor a glukometr. Mezi jeho záliby patří hlavně sport. Rád chodí také do divadla, na muzikály a balet.

Potěšení z jídla je důležité. Uvolňuje dopamin a podporuje trávení

Vědci již léta zkoumají, co stojí za jídlem pro potěšení. Jejich zjištění jsou zajímavá a do značné míry povzbudivá. Radost z jídla má pozitivní ...

KOMENTÁŘ DIABETOLOGA AS. MUDR. JANA BROŽE, Ph.D.

„Zátěžová aktivita může vést k hyperglykemii“

Toto je opět ukázka rozhovoru se zkušeným pacientem, který má diabetes pod kontrolou i v rámci extrémnější zátěže. Byť díky selhání techniky se mu jednou na treku glykemie zvýšila. Od pacientů občas slýchávám, že jsou tak navyklí na kontinuální monitor, že pokud selže nebo z nějakého důvodu nejsou dostupné senzory, tak se jim tak úplně nechce příliš často měřit glykemii glukometrem a glykemie se zvýší.

Tento typ aktivity je zátěžový a spíše vede k hyperglykemii z důvodu akcentace adrenalinu, jednou jsme zde měli rozhovor o obdobném typu zátěže a dotyčný míval při chůzi glykemie spíše vyšší a v noci občas při doplňování zásob glykogenu hypoglykemie.

Společně s Tomášem připomínám, že chození po horách vyžaduje dostatečnou kondici a od výšek nad 3000 m, a tím spíše i výše se již může projevit i snížený obsah kyslíku ve vzduchu. Zejména u starších osob doporučujeme před podobným výkonem preventivní vyšetření.

Díky za zajímavé informace a přeji hodně dalších zajímavých výkonů v budoucnu.

Zdroj: časopis DIAstyl,

autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Tomáše Jurka a As. MUDr. Jana Brože, Ph.D.

781

Diskuze k článku