Autoimunitní záněty štítné žlázy s cukrovkou úzce souvisí

Mezi onemocnění, která postihují častěji diabetiky 1. typu, patří autoimunitní záněty štítné žlázy. Dochází k nim při napadení tkáně štítné žlázy buňkami, které za normálních okolností v lidském těle zajišťují obranu proti infekci. Následkem může být jak zvýšení funkce štítné žlázy, tak i její snížení.

Autoimunitní záněty štítné žlázy s cukrovkou úzce souvisí

Projevy zvýšené funkce štítné žlázy neboli hypertyreózy jsou různé. Nejčastěji se objevuje zvýšená nervozita, nesnášenlivost tepla, výraznější pocení, bušení srdce, jemný třes prstů a hubnutí při dobré chuti k jídlu, někdy také průjmy.
Při snížené funkci štítné žlázy, hypotyreóze, dochází např. ke snížení výkonnosti (fyzické i psychické), sklonům k depresím, k zimomřivosti, prosáknutí podkoží v obličeji a na končetinách, suché kůži a sklonům k zácpě.

Gravesova-Basedowova choroba

Autoimunitním onemocněním, při kterém dochází ke zvýšení funkce štítné žlázy, je Gravesova-Basedowova choroba. Tělo při ní produkuje protilátky proti tkáni štítné žlázy a tyto protilátky podněcují žlázu ke zvýšené funkci.
Gravesovu-Basedowovu chorobu často doprovází oční příznaky, např. otoky kolem očí i otok spojivek, nemožnost zcela zavřít víčka, překrvení spojivek, dvojité vidění, lesklé oči, vyhřezávání očních bulbů z důlků – nemocný má „vykulené“ oči. Tyto příznaky přitom nemusí být na obou očích stejně vyjádřeny.
K normalizaci funkce štítné žlázy podáváme léky snižující syntézu hormonů tyroxinu a trijotyroninu štítnou žlázou. Jsou-li u pacienta přítomny oční příznaky, bývá léčebným postupem první volby, po zklidnění zánětu, chirurgické odstranění štítné žlázy nebo v některých případech léčba radiojódem. Při správně vedené léčbě hypertyreózy (zvýšené funkce štítné žlázy) tyto příznaky postupně odezní.

Autoimunitní tyroiditida

Dalším typem autoimunitního zánětu ve štítné žláze je chronická tyroiditida Hashimotova typu. Ta je častější než předchozí choroba. Podle údajů z literatury postihuje asi 5–9 % žen v naší populaci. Tato nemoc vede po určitém čase u všech nemocných ke snížení funkce štítné žlázy (hypotyreóze) a někdy také ke zvětšení štítné žlázy. Autoimunitní tyroiditida se často projeví v období porodu jako poporodní tyroiditida. Nejprve se u pacientky objeví přechodné zvýšení funkce štítné žlázy (přibližně za 1–3 měsíce po porodu) a za dalších 3–6 měsíců ji vystřídá hypotyreóza, tedy snížení funkce štítné žlázy. Protože známky snížené funkce štítné žlázy bývají často nespecifické, stává se, že jsou u žen těhotných, po porodu, ale i v menopauze připisovány spíše nově vzniklé situaci a zátěži než onemocnění. Často chybí příznaky úplně i při velmi jednoznačném laboratorním a ultrazvukovém nálezu.

Léčba hypotyreózy

Funkce štítné žlázy se normalizuje do jednoho roku po porodu. Tento klasický průběh je popisován asi u 30 % nemocných. Výjimečně mohou stadia nemoci proběhnout v opačném pořadí – snížení funkce štítné žlázy předchází fázi, kdy je funkce štítné žlázy zvýšená. Některé ženy pak mají pouze jednu z poruch funkce štítné žlázy – buď samotnou hypertyreózu (asi 20 %), nebo samotnou hypotyreózu (asi 50 %). U téměř 30% žen s pozitivními protilátkami v těhotenství vznikne do jednoho roku po porodu trvalá hypotyreóza vyžadující terapii hormony štítné žlázy.

K čemu je nám štítná žláza?

Ve štítné žláze se tvoří dva důležité hormony, tyroxin a trijodtyronin, které regulují rychlost látkové přeměny v lidském těle a zajišťují hospodaření těla s energií. Ovlivňují například i spotřebu kyslíku, ale také růst nebo vývoj. Pro tvorbu a účinnost hormonů štítné žlázy je zásadním prvkem jód, který je zabudován do jejich chemické struktury.

Jak to souvisí s cukrovkou?

Cukrovka a onemocnění štítné žlázy spolu vzájemně úzce souvisí a vztahy mezi těmito chorobami jsou oboustranné. V minulosti byla ve středu zájmu spíše cukrovka u pacientů s chorobami štítné žlázy. Ovšem jak naznačují dlouhodobá sledování, mají i nemoci štítné žlázy u diabetiků velký význam a jejich výskyt je prokazatelně častější než u zdravých lidí. Riziko chorob štítné žlázy u diabetiků zvyšuje nedostatek jódu, který je při onemocnění cukrovkou častější a také závažnější. Spolu se stoupajícím výskytem diabetu a některých onemocnění štítné žlázy v našich podmínkách vzrůstá i procento pacientů, kteří trpí oběma zmíněnými chorobami současně.

Genetika a vliv stresu

Výskyt onemocnění štítné žlázy, stejně jako výskyt diabetu, stoupá v populaci s věkem. U většiny chorob z těchto dvou skupin existuje genetická predispozice a uplatňuje se vliv stresu. Diabetici 1. typu jsou ohroženi především výše zmíněnými autoimunitními záněty štítné žlázy. Ale i diabetes 2. typu má úzkou vazbu s chorobami štítné žlázy. Zatímco cukrovkou onemocní ženy stejně často jako muži, onemocnění štítné žlázy je u žen až 6x častější než u mužů. Na základě těchto skutečností, bychom mohli předpokládat, že asi 5% diabetiků bude postiženo onemocněním štítné žlázy. To ovšem neodpovídá realitě. V literatuře lze najít, že 10 – 50% diabetiků má současně onemocnění štítné žlázy. Výskyt autoimunitních zánětů štítné žlázy, které jsou nejčastějším onemocněním štítné žlázy v naší populaci, byl popsán až u 30% diabetiků 1. typu a u 20% diabetiků 2. typu. Strategie léčby se neliší. Opět je na prvním místě snaha normalizovat funkci štítné žlázy,což zároveň pomůže při zlepšení kompenzace cukrovky.

Ovlivní také kompenzaci diabetu

Snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) vede k významnému kolísání glykemií a zhoršení kompenzace diabetu. Se sníženou funkcí štítné žlázy se setkáváme u 5–15% u dětských a adolescentních diabetiků a u 24% dospělých diabetiků. Hypotyreóza má negativní dopad na metabolickou kompenzaci, je charakteristická urychlením kornatění tepen (aterosklerózy), která bývá spojena s vyšším výskytem komplikací cukrovky.
Také zvýšená funkce štítné žlázy (hypertyreóza) značně zhoršuje kompenzaci diabetu – zvyšuje frekvenci hypoglykemií a hladiny cukru v krvi jsou velmi labilní. Dochází také ke snížení účinnosti inzulinu. Celkově dochází také k významnému vzestupu glykemií z důvodu zvýšeného vstřebávání cukrů ve střevě, urychlení vyprazdňování žaludku a zvýšené produkci cukru v játrech. Navíc dochází k rozvoji významného odporu vůči účinkům inzulinu (tzv. inzulinové rezistenci). Může za to zvýšené vylučování hormonů, které působí právě proti účinkům inzulínu.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph. D.

Pracuje v endokrinologických a diabetologických ambulancích v nemocnici v Havlíčkově Brodě a na poliklinice v Hlinsku. Specializuje se na péči o nemocné s diabetem 1. typu a ženy s gestačním diabetem, na nemoci štítné žlázy a další problémy související s hormonálním systémem.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na