Antonius H. Clemens: Muž, který stojí za prvním glukometrem

Autor: DIAstyl 22. 05. 2022 Osobnosti

Vývoj diabetických pomůcek dosáhl značného pokroku. Zdroj: Shutterstock

Antonius H. Clemens (známý též jako Anton) se narodil 19. listopadu 1928 ve městě Gerolstein v Německu. Na co v útlém věku sáhl, to většinou opravil. Proto se později vydal na dráhu inženýra a elektrotechnika, a to především u společnosti Ames Divison of Miles Laboratories. Z mnoha patentů, které nesou jeho jméno, vyniká právě ten s číslem 3 604 815, který byl vydán 14. září 1971. Byl jím první glukometr.

Pokusy o určení množství glukózy v krvi sahají až do poloviny 19. století. Obrat nastal až počátkem 20. století, kdy bylo vyvinuto měděné čidlo pro hladinu glukózy v moči, které se používalo následujících padesát let. Glukometr, který si Anton nechal patentovat, fungoval na bázi poměrně velkého množství krve, které se naneslo na testovací proužek (podobné proužky se dnes používají na měření ketolátek v moči).

Počátky malého inženýra

Antonova kariéra začala už za druhé světové války, kdy si vydělával opravou všeho rozbitého, zejména elektroniky. Proto se později rozhodl pro její studium v Bingenu v Německu. Jeho touha po profesionální dokonalosti ho zavedla do mnoha koutů světa. Působil ve Švýcarku, ale také v Indii, kde se v roce 1965 připojil ke společnosti Miles Laboratories. Téhož roku se přestěhoval do USA, kde dosáhl mnoha úžasných úspěchů.

První umělá slinivka

Jeho prvním úspěchem bylo vyvinutí umělé slinivky zvané Biostator. Už zde však narazil na byrokracii společnosti – ta to z etického hlediska nepovažovala za správné a projekt se nedostal na výrobní linku. Anton se odmítl vzdát, nedbal příkazů svého zaměstnavatele a odjel do rodného Německa, kde nejenom vytvořil linku a smontoval necelých 200 jednotek Biostatoru, ale také je odsud distribuoval do celého světa. Biostator v tehdejší době naprosto změnil chápání kontroly glukózy. Od té doby se diabetici léčili více injekcemi denně, namísto jedné dlouhodobě působící.

Co to je Biostator? Přístroj, který nahrazuje funkci slinivky v těle a podává diabetikovi do žíly inzulín. Nehodí se pro dlouhodobou léčbu, protože je příliš velký a musí být umístěn vedle pacienta, který je upoután na lůžko.

Žádný Dextrostix, žádný glukometr

Velkému objevu glukometru předcházelo mnoho potíží. Jedním z nich bylo to, jak přenést informace o glukóze do přístroje (k detekci se stále používala moč, nikoliv krev). Za tímto vývojem stál Ernie Adams, který (jako všichni ostatní) vycházel z používaného měděného čidla. Extrahování glukózy z moči však bylo velmi náročné a časově nesmyslné, proto dlouhá léta výzkumu pracoval na tom, aby se testování stalo rychlé, přesné, a hlavně diskrétní. Bez Dextrostixu by první glukometr nejspíše nevznikl.

Proužek Dextrostix se po ponoření do krve zbarvil do modrého odstínu. Na základě intenzity modré barvy se vypočítala hodnota glukózy v krvi.

James Collip: spoluobjevitel inzulínu, který se dopustil fatální chyby

James Collip byl velmi talentovaným člověkem a dodnes je považován za průkopníka endokrinního výzkumu. Svou první vědeckou práci publikoval, když ...

Velký objev, který nemusel přijít

Už od počátku své kariéry se Anton pohyboval na hraně zákona. Nejinak tomu bylo u prvního glukometru. V době, kdy se stal v Miles Lab ředitelem oddělení výzkumu a vývoje, měl už sestrojeno několik prototypů (práce na glukometru byla jeho koníčkem a on sám na prototypech pracoval mimo pracovní dobu po večerech). Z finančních důvodů, těsně před schválením projektu, dostal od vedení příkaz vyhodit celý projekt do koše. Naštěstí to neudělal a projet tajně schoval “do šuplíku”. Čekal na velkého investora, který by se objevil a první glukometr financoval. Netrvalo to dlouho, a tak mohl být Ames Reflectance Meter v roce 1971 patentován.

„S Helen Free, předsedkyní výboru produktového managementu, jsem se vsadil o láhev šampaňského, že se zisky společnosti díky glukometru zdvojnásobí. Nikdo mi v té době totiž nevěřil, že by něco takového mohlo mít úspěch. Sázku jsem vyhrál, ale láhev jsem nikdy nedostal,“ uvedl v rozhovoru Anton Clemens.

Ames Reflectance Meter byl plně vyvinut v roce 1970. Vypadal jako malé rádio, měl jehlu jako u metronomu, která se na číselníku pohybovala doprava nebo doleva a ukazovala intenzitu modrého světla odraženého od papírového proužku Dextrostix. Z počátku nebyl glukometr určen k domácímu použití, ale byl distribuován do nemocnic a lékařům. Pokud vás zajímá, jak takový přístroj reálně vypadal, fotografii naleznete v tomto článku: History of Blood Glucose Meters.

Zajímavost: V domácím prostředí bylo možné glukometr použít až v 80. letech 20. století.

Glukometr výrazně zlepšil kontrolu diabetu, ale zdaleka nebyl tak přesný. Problém představoval již zmíněný proužek Dextrostix, který disponoval pouze jednou barvou, a to modrou. Přístroje tak byly mnohdy zmatené, protože odstíny této barvy bylo složité detekovat. I tak to byl nevídaný přístroj, bez kterého by nebyl položen základ dnešním glukometrům.

Pozdní léta velkého muže

V důchodu (i když on to slovo nerad používal) byl Anton vášnivým a hrdým mužem, jehož odhodlání pomohlo zachránit mnoho životů. To, že byl opravdu velkým bojovníkem v oblasti diabetu, dokazuje i jeho poslední přání, aby lidé na jeho pohřeb nenosili dárky a květiny, ale aby raději finančně podpořili jakoukoliv diabetickou asociaci. Antonius H. Clemens zemřel pokojně v Denveru 10. prosince 2011.