
Chůze je pro člověka nejpřirozenějším pohybem. Co o ní zjistili vědci?
První letní dny nás tentokrát překvapily již v květnu a vy spěšně vytahujete ze skříní plavky, opalovací krémy, klobouky proti slunci a spoustu dalších věcí nutných k radostnému vegetování u vody. Blíží se i doba prázdnin a dovolených, a přestože budete mít pohodičku, volno a čas na odpočinek a nicnedělání, je dobré si najít zábavu, aby se člověk neukousal nakonec nudou, zkrátka motivaci, jak si užít a něco zažít...
Není nad to, když se velká parta posadí do lodě, plivne do dlaní, popadne pádla, zabere a obrovská, majestátně vyhlížející loď se pohne. Pak nabere energii, dynamiku a rozletí se po hladině jako střela. Je to úžasný pocit, zkuste si to. Tužíte tým, musíte se spolehnout jeden na druhého, makáte na společné věci.
Oč vlastně jde? Dračí lodě se objevily před více než 2000 lety v Číně. Odtud pocházejí jejich typické dračí hlavy na špici lodě a celkové zbarvení. Novodobá zmínka se datuje k roku 1976, kdy se uskutečnil první festival dračích lodí v Hong-Kongu. Odtud se sport bleskově rozšířil do celého světa, kdy k roku 2007 se této disciplíně aktivně věnuje přes 50 miliónů sportovců z více než 50 zemí světa. Od roku 1995 mezinárodní federace dračích lodí pořádá oficiální mistrovství světa i mistrovství Evropy.
Dračí loď je dlouhá 12,5 metrů, bez posádky váží kolem 250 kg, má tvar otevřené kanoe s dračí hlavou na špici a dračím ocasem na zádi. Maximálně 20 vsedě pádlujících závodníků (10 nalevo a 10 napravo), bubeník, který sedí na špičce čelem k posádce a udává rytmus údery do bubnu a kormidelník stojící na zádi a řídící směr. Zpravidla se jede vždy v sudém počtu, jelikož by lichý počet závodníků mohl vychýlit loď. Závodí se v drahách na vzdálenosti 250, 500 a 1000 m. Dlouhá trať na 2000 m se jezdí na kola s otáčkami. Kategorie se dělí dle věku a pohlaví (jezdí se i mix).
Před několika lety vyhráli Češi MS – a to jak v mužské, tak i ženské kategorii. Tento sport je jedním nejtýmovějších sportů na světě, jestliže zvážíme, že na lodi se nachází 22 aktivních členů posádky, na rozdíl třeba od fotbalu, kde je jich o polovinu méně. Loď s plnou posádkou může dosahovat i přes dvě tuny, to je jako velký off-road. Tento sport využívají mnohé firmy k tzv. teambuildingu.
Neříkejte, že jste neviděli chlápka nebo slečnu na velkém prkně, tedy spíš surfu a s pádlem v ruce, jak si pěkně pluje jako gondoliér v Benátkách a kouká na lidi na břehu. Na Vltavě nebo na Labi takové potkáte, je to už docela velký hit…
Ano, paddleboarding. To je vodní sport, při kterém jezdec na prkně podobném surfovému longboardu používá k pohybu vpřed dlouhého pádla. Rovněž je někdy zkráceně nazýván SUP (Stand Up Paddle = pádlování ve stoje).
Paddleboarding je sportem, při kterém člověk rovnoměrně zapojuje celé tělo, zlepší smysl pro rovnováhu a fyzickou kondici. Podle lékařských studií při pádlování dochází k zapojení velké skupiny svalů od lýtkových na nohou, přes zádové a šikmé břišní, až po všechny svaly na rukou. Navíc se jedná o aerobní sport.
Vybavení (plováky a pádla) se liší dle účelu používání. Pro začátečníka, ale i pro extrémního jezdce na divoké vodě je nejlepší volbou nafukovací nebo polyetylenový board, který je prakticky nemožné zničit, a vario pádlo s nastavitelnou délkou žerdi tak, aby si mohl najít tu, která mu nejlépe vyhovuje. Vodítkem pro fitness pádlování může být doporučení délky pádla tak, aby přesahovalo výšku jezdce o 25-30 cm. Rychlostní plováky i pádla jsou delší, do vln a peřejí se naopak používají kratší.
Tohle vážně zkuste, koukat z vody na břeh řeky je ještě lepší, než ze břehu pozorovat vodu…
Wakeboarding je rychlý a adrenalinový vodní sport, který spočívá v jízdě na wakeboardu (prknu podobném spojeným dvěma vodním lyžím) taženém lodí nebo kabelovým vlekem po vodní hladině. Byl vyvinut jako kombinace vodního lyžování, technik snowboardingu a surfingu.
Wakeboardista je tažen na laně za lodí, většinou rychlostí kolem 28 – 38 km/hod, profesionální jezdci jezdí až dvakrát rychleji. Rychlost záleží na stavu vodní hladiny, hmotnosti wakeboardisty, velikosti wakeboardu a také na zkušenostech wakeboardisty. Wakeboarding za lodí vyžaduje i lana, háky, karabiny a další vybavení. Na tahání se používají motorové čluny nebo kabelové vleky.
První Wakeboard vyrobil v San Diegu Tony Finn, který později společně s Jimmy Redmonem z Austinu v Texasu (Jimmy Redmon ve stejné době procházel stejným procesem vynalézání ale na úplně jiném místě) založil nejslavnějších wakeboardovou společnost Liquid Force, která do dnes drží prvenství v nových trendech tohoto sportu.
Vodní ragby je týmový sport podobný ragby, ovšem hraný v bazénu. A pod vodou, takřka na samém dně. Pochází z Německa, kde vznikl při tréninku v potápěčských klubech.
Hrají dvě družstva složená ze šesti hráčů ve hře a šesti na střídačce. Každý hráč je vybaven základní potápěčskou výstrojí (ploutve, maska a dýchací trubice – »šnorchl«), čepičkou a plavkami bílé nebo modré barvy. Cílem hry je umístit míč (naplněný slanou vodou, aby pod vodou klesal) do branky soupeře. Branky jsou umístěny u stěn na dně bazénu v hloubce 3,5-5m a mají tvar koše o horním průměru 40 cm. Hráč se samozřejmě může nadechnout. Musí ovšem vyplouvat k hladině takticky, střídat se, aby soupeř nedával gól do prázdné…
Canyoning (česky kaňoning) je náročný adrenalinový sport vyžadující dobrou duševní i fyzickou kondici a kvalitní výzbroj. Jedná se o zdolávání kaňonů horských potoků a říček ve směru jejich toku za použití různých outdoorových technik, jako je slaňování skalních stěn nebo vodopádů, plavání nebo brodění v prudké a chladné vodě, skoky do tůní a jezírek, přelézání balvanů a napadaných stromů, v případě vhodných podmínek využití vodního koryta jako skluzavky nebo překonávání prohlubní v závěsu pod lanem.
Už v roce 1893 začal Francouz Armand Jamed provádět první průzkum kaňonu Verdon. V roce 1905 vykonával obdobnou činnost hydrogeolog, další Francouz, Édouard-Alfred Martel, kterému se již podařilo projít celým tímto kaňonem. Jako samostatný outdoorový a adrenalinový sport se canyoning začal prosazovat kolem roku 1980, kdy se začaly objevovat první asociace zaměřené na tento druh sportu. V Česku vešel tento sport do povědomí v 90. letech minulého století, v roce 2004 byla založena Česká asociace canyoningu. Nikdy se do tohoto drsného sportu nepouštějte bez akreditovaných vůdců. Divoké řeky jsou zrádné, přestože na pohled mohou vypadat romanticky!
Tady zřejmě není třeba žádného představování. Češi jsou národem vodáků, plují po řekách dobrých sto let. Vltava, Sázava, Berounka, Ohře, Otava a další řeky a říčky, tady si dávají o prázdninách dostaveníčka táborníci, školáci, študáci, staří mořští psi i hospodští povaleči.
Znáte snad větší romantiku, než sednout do kanoe a vyrazit meandry Lužnice pod vrbičkami vstříc dobrodružství? Noc v kempu většinou nekončí a komáři jsou jediným nepřítelem. Dejte se do toho, zklidníte se, relaxujete!
Zábava pro všechny věkové kategorie. Tobogány, to je rychlost a rychlost je králem… A kdo si nedovede hrát, je na nejlepší cestě zestárnout, což se ale nikomu nechce.
Tobogán je typ skluzavky. Musí být delší a často i s mnoha kroutivými zatáčkami a bývá zakončen v bazénu. A jako jezdec končíte jízdu mohutným šplouchnutím.
Ve většině tobogánů se jezdí bez potřeby dalších pomůcek, občas je nabízena molitanová podložka. V některých tobogánech je potřeba velký nafukovací kruh s držadly. Pro snížení tření teče po tobogánu voda. A ideální rada? Plavky si zařízněte do zadku, ať to dobře jede.
450
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný