DIAstyl - Uvolněné články - Brazílie

časopis je vydáván ve spolupráci s Pražskou vydavatelskou společností

Brazílie - letní zimní dovolená

25.3.2006 Každoročně je v našich zeměpisných šířkách v zimě zima, zatímco na jižní polokouli panuje léto a naopak. Stále se nám nedaří poručit větru či dešti. Jedinou šancí, jak si užít léta v zimě, bývá právě jen návštěva jižní polokoule. A proč ostatně ne? Má to i další výhody – letenky pořídíte v tomto období pro malý zájem až 3x levněji než standardní tarify, levné jsou i ostatní služby mimo sezonu a hlavně – nikde se netlačíte s davy turistů.

Již jen doporučené očkování proti žloutenkám A,B, břišnímu tyfu a žluté zimnici a za pár dní jsem mířil na ruzyňské letiště. Let přes Atlantický oceán se protáhl na 14 hodin a celkový časový posun byl -4 hodiny. Díky dlouhodobému, dvacetičtyřhodinovému analogovému inzulínu, korekce proběhla jednoduše. Aplikaci jsem upravil podle místnímu času, která místo obvyklého českého poledne tak probíhala v osm hodin ráno. Takovéto ranní vstávání však nebylo na dovolené zrovna ideální, postupně jsem si tedy upravil (tempem hodina posunu za den) dávkováni na desátou hodinu. S bazální dávkou žádný problém nenastal a krátkodobý analogový inzulín je používán vždy jen na pokrytí hlavních jídel, časově tedy lze plně přizpůsobit novým podmínkám. Tuto kombinaci proto mohu vřele doporučit všem cestovatelům a vůbec lidem s více nepravidelným režimem, tedy pokud již nemají inzulínovou pumpu..

V AUTOBUSE SE DRŽTE PEVNĚ!
V Sao Paulu jsem se rozhodl zůstat na prohlídku tři dny a ubytoval jsem se v příjemném hotelu poblíž centra u Náměstí Republiky. Poblíž se nacházel park, připomínající Central Park v New Yorku – oázou zeleně, pevně ohraničenou pravoúhlými křižovatkami v betonové džungli mrakodrapů a výškových budov. Pak již následovala samotná exkurze po přelidněném městě. První den byl ve znamení nezávazného bloumání, seznamování se s prostředím a zjišťováním, co člověk od té Brazílie může vůbec čekat. Druhý den bylo hlavním cílem zakoupení jízdenky do turisty rozhodně navštěvovanějšího místa Brazílie – Rio de Janeira. A třetí den pak již jen přeprava přes celé město na autobusové nádraží, k dopravnímu prostředku. Samotné Sao Paulo ničím příliš nevyčnívá a návštěvníky moc nenadchne.. Tři dny na zastávku v této metropoli byly až až.

Cesta do Ria trvala osm hodin jízdy autobusem. Do paměti se mi vryly i typičtí autobusoví řidiči v Brazílii – nebál bych se je označit za pravé piráty silnic. Jejich oblíbenou kratochvílí je zřejmě závodění mezi sebou a pokud nesedíte či se zrovna pevně nedržíte, létáte po celém autobuse. Návštěva autobusové toalety se tak stane malým dobrodružstvím.

Ubytoval jsem se v luxusním hotelu Copacabana. V tuto dobu, týden po světoznámém karnevalu, je Rio vylidněné a hotely poloprázdné, proto se hoteliéři předhánějí v nabízených slevách. V hotelovém pokoji jsem dlouho nepobyl, hodil jsem zavazadla na postel, balení inzulínů z příručního zavazadla do lednice a už si to uháněl snad k nejznámější a nejdelší pláži světa, o které zpívá i naše zlatá slavice, Copacabaně. Večerní procházka se stala neopakovatelným zážitkem a bylo zajímavé pozorovat, jak se mění denní složení koupajících se lidí za milovníky nočního života. Pláž se postupně zaplňovala obchodníky v narychlo složených stáncích, kteří nabízeli snad vše, co nabízet šlo, množství barů a restaurací lákaly kolemjdoucí ke své návštěvě… prostě letní idylka v navštěvovaném turistickém letovisku.

INZULIN V LEDNIČCE CHLAZENÝ, V HOTELU ZAPOMENUTÝ
Sedm dní v Riu uběhlo snad až příliš rychle. Nebylo možné nenavštívit pro Rio typickou sochu Krista Vykupitele (Corcovado), tyčící se na jednom z vršků a shlížející dolů na všechny obyvatele Ria, návštěvě neunikla ani hora nazývaná Cukrová Homole (Pao de Acúcar) majestátně se vypínající nad celou Copacabanou. Na Homoli vás vyveze známá kabinová lanovka. A jak by bylo možné nenavštívit světoznámý fotbalový stadion Maracana či neméně známý Sambodrom, každoroční dějiště karnevalu. Připočtete-li k tomu všemu nádherné fotogenické pohledy na každém kroku, pochopíte proč Brazilci považují Rio za nejkrásnější město na světě.
Poslední večer v Riu jsem se zúčastnil večerní Samba show v jednom z turisticky oblíbeném zábavním podniku, když už podívaná na světoznámý karneval byla mému zraku upřena. Odjezd z hotelu poznamenal drobný incident. Přes upozornění portýra se mi podařilo v lednici zapomenout veškerý inzulín. Naštěstí se pobyt v Brazílii krátil a v samotných perech jej zůstalo dostatek na pár posledních dnů.

PIRÁTI VŠUDE KAM SE PODÍVÁM
Poslední brazilskou zastávku jsem naplánoval do stylové městečko z koloniálních dob – Paraty, nacházející se na půl cesty mezi Sao Paulem a Rio de Janeirem. Jakoby se zde zastavil čas, každý krok připomíná dávnou dobu kolonizace, zvláště historické centrum. V minulosti zde bylo i významné útočiště pirátů, nepřekvapí tedy, že suvenýry s touto tématikou jsou zde hojně nabízeny. Toto malé městečko přímo vybízí k aktivní formě odpočinku – od koupání v křišťálově čiré vodě na nádherných plážích, přes trekkingové stezky blízkým deštným pralesem, vhodným terénem pro jízdu na kole či projížďkami na lodích. Ostatně místní zprostředkovatelé se také předhánějí v nabídkách sportovních možností.

Po třech dnech strávených v tomto tropickém ráji, byl nutný opět přesun do víru velkoměst, po trase Sao Paulo – Miláno – Praha. I přes typické středoevropské zimní počasí mne stále dokázaly zahřívat nádherné vzpomínky z právě prožité letní dovolené.

Martin Ladýř

tento článek vyšel v DIAstylu číslo 1/2005

fotografie ke článku: